Blogy v češtině (CZ)

Digitální trendy 2014 
Jak je využít

Podobně jako v roce 2013, v roce 2014 nové technologie nepřinesou drastické změny do našich životů, ale usnadní život pokrokovým jednotlivcům a firmám a naznačí, že digitální budoucnost je nezadržitelně blízko. Hlavní změny se budou i nadále odehrávat v oblasti mobilů, sociálních médií, obsahu a videa, chytrých digitálních přístrojů, internetového obchodování, big data  cloudu.

„Právě nyní jsme na křižovatce,“ říká Dan Abelow, absolvent Harvardu a Whartonu, vynálezce, řečník, majitel firmy Expandiverse a myšlenkový guru digitálního vývoje. „Kolik z nás by si dokázalo představit v roce 1970, jak bude rok 2010 vypadat? Rychlost, s jakou se z roku 2013 dostaneme do roku 2033, bude daleko vyšší….Dnešní Digital je cool. Ale jsme teprve na začátku.“ Dan Abelow očekává velké posuny v marketingu zaměřeném na lokace, rychlé šíření digitálních přístrojů i prudký nárůst Internetu věcí (IoT). Podle něj budou lidé stále závislejší na používání vymožeností civilizace. A vývoj kognitivních systémů spojený s využíváním umělé inteligence bude dalším velkým trendem.

Pokrok se nedá zastavit. Stále více šéfů firem osobně dohlíží nad procesem digitalizace, stále více marketérů alokuje rozpočty na digitální aktivity. S nárůstem obliby sociálních sítí vznikla závislost uživatelů na technologiích a na trvalé konektivitě. V Americe se Facebooku podařilo zasáhnout více mladých než televizním médiím. Sledovanost televize i placených kanálů klesá, lidé raději využijí placený streaming. Hodnota digitální reklamy již dnes v USA převyšuje reklamu v televizi. Hodnota reklamy na Google převyšuje součet reklamy u všech novin a časopisů. A hodnota firem v oblasti nových médií převyšuje hodnotu tradičních mediálních firem.

Není se čemu divit, vždyť se v on-line světě v současnosti pohybuje téměř 3 miliardy lidí, přičemž v Číně je počet uživatelů dvakrát větší než v USA.  Dnešní společnost se posunula z informačně hladové na informacemi přesycenou.  Internet poskytuje ale i množství nových zážitků a zábavy. Uživatelé tráví v průměru denně (eMarketer.com, USA) minimálně jednu hodinu na mobilu a jednu na tabletu. Svět se stává multi obrazovkovým (PC, chytré telefony, tablety, chytré TV, wearables). Prodej tabletů nezadržitelně drtí prodeje PC. Chytré telefony a tablety se stávají integrujícím centrem i dálkovým ovladačem našeho života a práce a firmy se těmto změnám budou muset přizpůsobit.

7 nejvýraznějších trendů roku 2014

1.       MOBIL

Mobil tvoří jednu pětinu internetové návštěvnosti a do dvou let se očekává, že mobilní připojení předčí desktopové. Přes mobil se vyhledává třetina hledaných informací (RKG). Poslouchání hudby a surfování na sociálních sítích se již dnes převážně odehrává v mobilním prostředí (Facebook 65%, Twitter 80%, Pandora 85%), v Americe je i většina e-mailů otevírána v mobilu. Mobil mění i nákupní zvyklosti: podle eMarketer.com se v roce 2014 v USA prostřednictvím mobilů uskuteční 19% internetových prodejů (v Evropě 24%) a procenta se budou rychle zvyšovat.

Pro firmy to znamená, že se budou muset rychle přizpůsobovat, nejen v komunikaci se zákazníky. Podmínkou úspěchu bude uživatelsky příjemná grafika v mobilu, přesun reklamy do mobilního prostoru, i nastavení modelů podnikání odrážející mobilitu - jak v oblasti internetového prodeje, tak v oblasti zajištění a dostupnosti citlivých firemních dat. 

2.       SOCIÁLNÍ MÉDIA

Otázkou již nebude, zda se firma má na sociálních sítích prezentovat, ale v jakém rozsahu a s jakým zacílením. V letech 2012-3 bylo prioritou získat co největší základnu fanoušků, bojování o jejich přízeň a  o„lajky“.  Rok 2014 se stane rokem, kdy už firmy zúročí své pokusy a omyly a efektivně zacílí na své brand ambasadory, nadšené a vlivné advokáty značek. Zvýší atraktivnost obsahu – i díky micro videu. Marketéři budou více integrovat aktivity na sociálních sítích s celkovou strategií tvorby obsahu.  Facebook, Twitter, a stále důležitější Google +, Tumblr, Instagram a Pinterest budou prioritou pro komunikaci značek v roce 2014. V B2B podnikání i nadále bude hrát prim LinkedIn. 

3.       OBSAH + VIDEO

Obsah zůstane králem („Content is the king“), ale bude ho potřeba adaptovat ho pro mnohočetné formáty – video, micro video, blogy, „white papers“( obsáhlé odborné zprávy), studie, články, webináře, e-knihy, prezentace naživo,   e-mail zpravodaje atp. -  a pro různé obrazovky (PC vs. tablet vs. mobile).  Primárním účelem zůstane budování vztahu za účelem získání statutu ikony, ne hard-sell značky. Posun priorit od „staré“ školy SEO k nezbytné strategii obsahu naznačily i nedávné změny, které  Google uskutečnil v algoritmu vyhledávače a když odstranil keyword data z Google Analytics.

Podmínkou úspěchu firem bude vytváření obsahu, který je lehce konzumovatelný v mobilním prostředí  –  samozřejmostí se stane formátování stránek pro mobily, větší akčnost blogů, které budou menší v rozsahu i obsahový marketing zaměřený na lokace s využitím technologie GPS.  Krátká videa a obrázky budou mít větší dopad na cílovou skupinu než „suché“ texty. Tvorba virálních videí s použitím micro video aplikací Twitter Vine (6 sec),  Instagram (15 sec), MIxBit (16 sec) i Tumblr GIFs  zvýší i zájem o sdílení obrazových zpráv, jak se již přesvědčily  Coca-Cola, Oreo a RedBull , kterým micro video na Vine zajistilo až 4x větší sdílení oproti klasickému virálnímu videu.

V Americe se navíc očekává, že 9 z 10 značek zvýší výdaje do video reklamy, pravděpodobně na úkor televizní reklamy (zdroj: Adap.tv and Digiday: State of the Video Industry).  Uživatelsky se zlepší i komfort pro diváky  - Apple TV, Chromecast, You Tube - umožní synchronizaci sledovaného videa, aby se diváci mohli vrátit do bodu, ve kterém přestali film sledovat a to i když změní přístroj, na kterém film sledují.

Firmy budou stále více používat své vlastní zdroje na propojení s cílovým zákazníkem. Nový přístup již zvolili marketéři v např. Netflix (House of Cards), Red Bull (Media House) a Amazon (Alpha House). Přestali pracovat s agenturami a sami si vytvořili své vlastní zpravodajské a produkční oddělení, aby se cíleněji dostali skrze informační šum k cílové skupině. 

4.       INTERNET OF THINGS (IoT)

Internet věcí (IoT) a s ním spojené chytré přístroje v letošním roce zaznamenají obrovský nárůst poptávky. Očekává se, že se již brzy chytré hodinky (Pebble, Omate, Sony, Samsung Galaxy Gear, Nissan´s Nismo), chytré brýle (Google Glass), lékařské přístroje, chytré náramky (jako např. Nike+ Fuelband, FitBit) a další začnou prodávat masově nejen v Americe, kde již na vlnu tohoto trendu nastoupilo podle Business Insider 13% lidí. Z produktové kategorie wearables, tedy elektroniky navržené pro nošení na těle, se brzy stane reálná potřeba, usnadňující život svým uživatelům.  Což se bude odrážet i ve finančním vyjádření -  podle Transparency Market Research, globální trh wearable technologií vzroste do roku 2018 ze 750 milionů dolarů v roce 2012 na 5,8 miliard USD.

5.       DIGITALIZED RETAIL EXPERIENCE

Nakupování se stane novým zážitkem. V kamenných obchodech bude možné platit mobilem a změnou projde i celkové vystavení zboží využívající digitální displeje. Nákupy na internetu porostou i nadále dvouciferně (globální hodnota internetových prodejů podle reportu eMarketer dosáhla v loňském roce téměř 1,3 triliónů USD), vzroste důležitost nákupů přes mobil a tablet.

Nakupování bude nejen o fyzickém místě, ale i o stavu mysli a spontánním záměru kupujících, kteří díky svému permanentnímu internetovému spojení lehce kdekoliv a kdykoliv porovnají konkurenční nabídky.  Firmy budou mít více zmapovanou cestu zákazníka nákupním procesem a budou i lépe propojovat on-line a off-line. 

6.       BIG DATA

Pro rok 2014 International Data Group (IDG) očekává, že  téma „Big data“ bude prioritou dne minimálně pro 70% významných firem a tyto budou do projektu Big data investovat čas a peníze (v průměru 8 miliónů USD na firmu).  Trendem již nebude agenda sbírání, ukládání a třídění velkého množství nesourodých dat, ale používání navázaných aplikací, které budou stále chytřejší, spojí reálný kontext, zohlední lokaci a usnadní tak manažerům řízení firmy, protože zvýší kvalitu a rychlost rozhodování, zlepší plánování i získávání impulsů pro vývoj nových výrobků a služeb.

Agenda „Big data“ bude i nadále úzce svázaná s problematikou cloudu, protože uchovávání velkého množství strukturovaných dat bude v budoucnosti výhodnější právě v tomto prostředí.

7

           CLOUD COMPUTING

Světový trh veřejných cloudových služeb i nadále poroste a podle firmy Gartner dosáhne v roce 2014  148,8 miliard USD. Cloud se stane nejdůležitějším data manažerem pro firmy. Největší příležitost budou mít cloudové firmy, které zaručí bezpečnost dat a zajistí propojení s off-line světem. Očekává se, že největší  kus cloudového koláče získají Amazon, Apple, Microsoft a Google, kteří firmám i jednotlivcům vysvětlí výhody uchovávání dat v cloudu a vytvoří jim spolehlivé zázemí.

VIZE ROKU 2025

Éra chytrých přístrojů vyprodukuje daleko větší množství inteligentně asistovaných programů, chytrých rádců a moderních průmyslových systémů, robotů, než si v současné době můžeme představit. Podle firmy Cisco se Internet of Things změní na INTERNET OF EVERYTHING (IoE), kdy internet propojí lidi, procesy, data a věci dohromady a vzniknou tzv. smart homes, smart offices, smart industries, smart health, smart cars, atp. Očekává se, že lidé budou připojeni na dálku prostřednictvím miniaturních čipů, které budou schopny zajistit bezdrátové připojení k internetu.

Pro rok 2025 CISCO odhaduje, že potencionální ekonomická hodnota trhu IoE dosáhne téměř 6,2 triliónů dolarů, přičemž největší dopad bude mít na zdravotnictví a výrobu. Firmy, které včas pochopí, že je potřeba se již nyní adaptovat na nové podmínky a naladit se na vlnu DIGITÁLNÍHO světa, čeká pozitivní budoucnost. 

Tento článek byl připraven pro časopis Business Woman (01-2014).

***
Cesty k ziskům existují, jsou o flexibilitě

Manažerské nástroje vedoucí k růstu díky k optimalizaci nákladů a zefektivňování procesů jsou již v Česku prakticky vyčerpané. Je vůbec ještě udržitelné pokračovat v dalším osekávání nákladů po pěti letech zeštíhlování vyvolaném hospodářskou krizí? Ptá se Jana Budíková, konzultantka firemních strategií a majitelka JBC Consulting. Konkurenční výhodu pro firmy proto vidí v důrazu na kvalitu výrobků a služeb a v jejich inovaci.

Vyplývají z vaší konzultantské činnosti nové trendy či problémy, s kterými chtějí firmy poradit?

Malým a středně velkým firmám bych doporučila, aby se nejen v příštím roce, ale i v příštích letech zaměřovaly na hledání cest, jak generovat větší obrat prostřednictvím inovací výrobků, služeb, způsobů nabízení i doručování zboží a v neposlední řadě i inovací vnitrofiremních procesů a firemních byznys modelů. Určitě bych věnovala velkou pozornost využívání příležitostí vyplývajících z působení firmy v digitálním světě, čímž mám na mysli nejen kvalitní interaktivní webové stránky, nebo i aktivní komunikaci se spotřebiteli na sociálních sítích a v mobilním prostoru. Zaměřila bych se na to, abych maximálně integrovala on-line s off-line světem, z důvodu maximálního využití synergií z obou kanálů. Také bych lépe segmentovala své zákazníky do skupin tak, abych těm vysoce loajálním zákazníků s nejvyššími realizovanými obraty mohla nabídnout individuální přístup. Dělala bych vše pro to, abych pochopila potřeby zákazníka a nastavila nabídku firmy tak, aby těmto představám byla co nejblíže. Výjimečný zákaznický servis navíc může speciálně v Česku pro spoustu firem znamenat konkurenční výhodu. 

V rámci efektivity firemních operací bych se nebála využívat služby prověřených cloudových IT firem. Nejenom, že cloudové prostředí umožňuje efektivněji a strukturovaněji sdílet data, ale smazává i teritoriální vzdálenosti, o aktualizaci a bezpečnost IT systémů se navíc starají profesionálové a vše je jednoduší a přístupnější. Navíc se díky systematickému strukturování dat byznys lépe měří a tím pádem i řídí.  Obecně bych se snažila specifické oblasti, kde nemohu celoročně naplno vytížit lidské zdroje, outsourcovat – ať se již jedná o nastavení strategie firmy a procesů pro realizaci této strategie, nebo o zpracování účetnictví.  Outsourcing mi umožní vytvářet zdroje a rezervy pro inovace. Určitě bych se také nebála pro akceleraci růstu využít kapitálu z tzv. „Seed fondu“ tj. Českého rozvojového fondu, který snad už příští rok konečně začně fungovat. Ne proto, že bych na těchto státem a EU dotovaných (50 % resp. 70%) investicích chtěla stavět svůj byznys model, ale protože bych tímto způsobem ráda zrychlila své inovační tempo a s rostoucím počtem inovačních novinek zvýšila pravděpodobnost jejich úspěchu.

Radila byste jít dělat byznys více po internetu? Proč?

Růstové příležitosti ve světě internetu vidím v maloobchodě, ale nejen tam. Procento lidí, které dnes nakupuje zboží a služby přes internet stále meziročně roste (pozn. podle údajů společnosti Shoptet aspoň jednou ročně v Česku na internetu nakoupí 79% lidí a aspoň jednou za měsíc 43%). Obraty internetových obchodů činí jen 5-6 % celkového maloobchodního obratu a neustále rostou, přestože je krize a celý maloobchodní segment klesá. Svět internetu ale nabízí řadu nových příležitostí i v oblasti on-line marketingu a vytváření na míru šité prezentace firmy, či v oblasti vyvíjení aplikací ve všech možných oborech - od stále lepšího vyhledávání a třídění dat, přes publikační činnost, rezervační činnost, e-learning, až po poskytování nástrojů na lepší administrativu zakázek, právní vymáhání pohledávek, či řízení účetnictví. Příležitostí pro malé a střední podniky je tyto aplikace buď vyvíjet a prodávat třeba i po celém světě, anebo tyto aplikace efektivně využívat při činnosti firmy.

Zmínila jste, že je třeba jít blíže k zákazníkovi? Na čem by měly firmy zapracovat konkrétně?

Je to hned několik oblastí. Pro vývoj nových výrobků nebo služeb můžeme pro generování ideí a testování jejich atraktivnosti používat v internetovém světě  Crowdsourcing – skupinového vyvíjení např. příchutě nápoje, obalu, názvu atp.,  pro realizaci nových nápadů můžeme jít cestou Crowdfundingu – získávání mikroinvestic od veřejnosti s motivací, že obdrží jako první daný výrobek a získají další výhody, až se tento výrobek nebo služba budou regulérně prodávat. Pokud už je výrobek dostupný na trhu, pak je důležité každému zákazníkovi - ať již v on-line nebo off-line světě - poskytnout osobní péči, aby měl pocit jedinečnosti a rád se vracel. Spamové maily však důvěru nového zákazníka nezískají. Daleko efektivnější je si vytvořit takový interní datový systém (samozřejmě po získání souhlasu zákazníka data používat), který mi zpracuje profil zákazníka. Pokud víte, co zákazníci kupují, jak často, v jaké hodnotě, můžete jim ušít nabídku na míru anebo dát vhodný dárek. Můžete pro ně pořádat relevantní akce na podporu prodeje. V Česku je stále hodně příležitostí, jak zlepšit i jen samotnou atmosféru na prodejnách či při obchodních jednáních. Když se firmy naučí uspokojovat skutečné potřeby zákazníků a hledat cesty, jak to udělat co nejefektivněji, tak si ve výsledku mohou účtovat i vyšší ceny. I v době krize. Příklady tady jsou. A nemyslím jen firmu Apple za éry Steva Jobse, které se to ale pod současným šéfem příliš nedaří. Apple se totiž vydal cestou urychlených nefunkčních inovací (např. Apple Maps), které zákazníka spíše naštvaly, místo aby ho utvrdily o správnosti nákupu. Podnikatelé by měli být schopni včas říci ne, neuvedeme výrobek na trh, dokud nebude uživatelsky vyladěný. Kvalita je a nadále bude hlavní konkurenční výhodou.

Myslíte? V době kdy neustále hraje důležitou roli cena?

Nedávno jsem se potkala s paní Klímovou, majitelkou firmy Aspius, která dováží ze zahraničí maso, které nabízí pod svou značkou Moje Maso. Těží z toho, že ostatní se snaží šetřit na kvalitě potravin. Ona ne. Vydala se cestou kvality a tvrdě si za ní jde. Osobně, svojí fotografií na obalu, ručí za každý svůj produkt. Tím vzbuzuje důvěru. Lidé si uvědomí, i přestože mají méně peněz, co je pro ně důležitější. Kvantita nebo kvalita. Běžný zákazník si stále ještě může vybírat, jestli si udělá trochu radost, i když zrovna konkrétně na tomto výrobku neušetří. 

Zmínila jste outsourcing, máte pocit, že firmy mají raději vše pod svojí střechou? Myslel jsem, že 

tomu tak už dávno není.

V poslední době, díky hospodářské krizi, firmy náklady na lidské zdroje neustále snižují, spojují funkce a pak na některé důležité činnosti kmenovým zaměstnancům nezbývá čas, ale tato činnost se nenakupuje ani externě. Je proto důležité zvážit, co ještě firma zvládá sama a na co je dobré si najmout jednorázově externí odborníky. Někdy bývá výhodnější si na konkrétní úkol najmout drahého experta, který vyřeší zadání či problém, ale dlouhodobě výsledovku firmy nezatíží. Najímání expertů se tak stává jednorázovou investicí, bez velkých fixních nákladů. Krize změnila úhel pohledu a návrat zpět už není možný. Pravidla, která platila před pěti lety, dnes už neplatí. Jde o to přemýšlet o řízení firmy flexibilně, po novu.

To jsou v souhrnu myšlenky, které se snažím předat, když přicházím do firmy nastartovat nové strategie růstu a procesy efektivního fungování. Je úžasné, když něčeho dosáhnete, ale je třeba už teď rovnou promýšlet, co bude zítra a co bude za dva-tři roky. Tlak na náklady se nezmění, růst musí přijít zaměřením na zákazníka, na kvalitu zboží a služeb a na inovace, jen tak si zajistíte, že tu díru na trhu zaplníte Vy a konkurence Vás jen stěží doběhne.

Cesta z krize asi nebude lehká a možná se nám i trochu oddálila, když Česká národní banka díky svým nečekaným intervencím změnila pravidla trhu. Přesto zůstávám optimistická. V Čechách je spousta schopných a úspěšných podnikatelů, kteří se nakonec i přes takovéto překážky dokážou prosadit a jsou pak inspirací pro ostatní.

Zmínila jste intervenci. Myslíte, že podnikatelům způsobí zásadní problémy?

Upřímně řečeno ji považuji za ránu pod pás všem podnikatelům, protože neproběhla standardně, jak to bývá zvykem ve vyspělých zemích, kde intervence odsouhlasuje vláda, prezident nebo senát a finanční analytici dávají včas varování, že se něco takového chystá. Spousta podnikatelů přeprodávajících zboží ze zahraničí přišla z důvodu již uzavřených smluv o peníze.  Jen málokterý podnikatel se na změny kurzu pojistil, natož aby si zvýšil cenu zboží pro pokrytí rizik. Bylo by iluzí si myslet, že podnikatelé dlouhodobě bojující s poklesem poptávky a s poklesem marží si vytvářeli rezervy na podobné intervence. Takže nyní se budou muset zaměřit na to, aby pokryli vzniklé ztráty, místo aby své úsilí věnovali inovacím a rezervy investovali do nových příležitostí. Problémem do budoucna zůstává vzniklá nedůvěra v další kroky ČNB, která povede ke konzervativnímu investování do rozvoje firem.

Deflační argument vás nepřesvědčil?

Sledovala jsem pana guvernéra Singera v televizi a nepřesvědčil mě. Zcela opominul důležitost stability podnikatelského prostředí a důvěry v nastavený systém. Optimisticky nevidím ani argument o vytváření nových pracovních míst. Podnikatelům se zdraží vstupní náklady včetně benzínu, a tak jim peníze na nová pracovní místa nezbudou a mezinárodní korporace budou na lidských zdrojích šetřit také, protože mají cíle již řadu let nastaveny v Eurech. To v konečném důsledku znamená, že splnit očekávání centrály znamená přenést zvýšení cen na zákazníka v plné míře, což je v prostředí klesající poptávky nereálné, takže z toho vyplývá, že manažeři těchto korporací musí drasticky snížit náklady. Jenomže tyto firmy jsou již nákladově zoptimalizované, neboť úspory hledají kontinuálně již od roku 2009. Naše dlouhodobě zkoušená ekonomika by nyní místo měnové intervence potřebovala stabilitu systému a stimulační pobídky pro růst, jinak se z té krize nedostane.

Máte bohaté zkušenosti z Německa, najde zde nějaké poučení nebo recept na naše problémy?

V Německu jsem na pozici jednatelky firmy působila od roku 2004. Přistěhovala jsem se v době, kdy země měla záporný růst HDP a podnikání bylo celkově zamrzlé. Teprve po nástupu Angely Merkelové na post kancléřky v roce 2005 a po zavedení jejích opatřeních pro stimulaci ekonomiky a podnikání, začala německá ekonomika opět růst a dnes je Německo ekonomicky na špici Evropy. Vládní opatření pod taktovkou Angely Merkelové přinesly podporu nejen malým a středním podnikům.  Podařilo se jí drasticky snížit nezaměstnanost, ale také udržet inflaci na velmi nízké úrovni. 

Tento rozhovor připravil a vedl Petr Švihel. Článek byl otištěn v časopise Obchod a Finance (Mladá Fronta / E15) v prosinci 2013.Článek si můžete stáhnout v originále - ve dvou částech:

- část I

- část II

 

*****

Profit očima podnikatele:

Twitter na burze. IBM v krizi. Podpora Bitcoinu

 
Co mě během minulého měsíce zaujalo?

Twitter čerstvě na burze, ustojí však změnu kultury?

Po Facebooku je na burze od listopadu i Twitter. Ohodnocení Twitteru na 22dvou násobek prodejů, ačkoliv se stále pohybuje v červených ztrátových číslech, ukazuje, že na firmě je více než finanční výsledovka ukazující na historické výsledky, ceněn spíše velký počet aktivních uživatelů dosahujících 200 miliónů po celém světě a jejich rostoucí trend, převážně v mobilním prostoru.  Původní vlastníci oslavují, že přes noc závratně zbohatli, ale ještě si plně neuvědomují, že s faktem, že se začal Twitter obchodovat na burze souvisí i větší tlak na výsledky, který od teď budou muset ustát každé čtvrtletí.  Investoři očekávají průlomové inovace, kontinuální růst obratu a přechod od ztráty k zisku v co nejkratším období. S reportingem akcionářům souvisí i přechod od ryze podnikatelského, oportunitistického přístupu, k tradičnímu řízení firmy firmy kótované na burze, ve které už vedení nemá tolik pravomocí a vše se více točí okolo procesů a krátkodobého horizontu. To není zrovna šálek kávy Jacka Dorseye.

Rozporuplný BitCoin dostal podporu amerického senátu

Americké vládní úřady daly rozvoji virtuální měny zelenou. Připustily, že by se z BitCoin měny mohl stát alternativní legitimní platební nástroj, který má své výhody při používání v digitálním světě. Musí se však dořešit regulace takovýchto virtuálních měn, jejich zabezpečení a stabilita. Musí se jasně definovat, jakou roli mají oproti jiným měnám a jaké je jejich krytí. Musí se dořešit právní předpisy, aby se tato měna nestala prostředkem pro praní špinavých peněz. Dokud se tak nestane, prozatím bych Bitcoin jako platební nástroj nedoporučila, ale v budoucnosti jeho používání ve virtuálním světě vůbec nevylučuji.  I kreditní karty anebo PayPall byly na svém počátku vystaveny kriminálním činům, a dnes již běžně fungují, tak proč se bránit inovacím?

IBM v Cloudové krizi

Ačkoliv ve firemní strategii IBM je prioritou poskytování cloudových služeb, realizace tohoto záměru se zatím nepovedla. Přílišné upřednostňování velkých zákazníků, neschopnost držet krok s dobou a s inovacemi start-upů jako jsou Dropbox a Netflix, i veřejné zpochybňování kvalit konkurence (např. Amazonu pro jeho malou spolehlivost zabezpečení dat), předznamenaly pád obratu i zisku tohoto gigantu. Negativní finanční výsledky třetího čtvrtletí ukázaly, že pouze akvizice cloudového specialisty SoftLayer nestačí, je potřeba změnit byznys model fungování celé korporace, lépe definovat cílovou skupinu a vylepšit kvalitu a dostupnost služeb. 

IBM se podaří zvrátit meziroční klesající trend, jen když pochopí, že ve světě cloudu jsou to právě malí a střední zákazníci, kteří představují budoucí zdroj příjmů. A že nejen pro ně i pro velké korporace jsou činy důvěryhodnější než slova. Těžko už obstojí jejich osočování Amazonu z nedůvěryhodnosti . IBM totiž už podruhé prohrála zakázku pro zpravodajskou službu CIA, která dala přednost právě Amazonu.

Microsoft útočí na zaprodanost Googlu

Pro ty z Vás, kteří chtějí být oficiálně anti-google a nesouhlasí s tím, že Google shromažďuje osobní data o svých uživatelích a podstrkává jim ve vyhledavači jen zaplacené informace, vznikly oficiální stránky Microsoftu www.scroogled.com a internetový obchod Scroogled store.  Pod stromeček si můžete zakoupit trička, čepice nebo za 8 USD hrnek, který nabádá, abyste zachovali klid, i když vám právě někdo krade data.  Microsoft tak navazuje na svou kampaň „Don´t get scroogled“ a vyzdvihuje přednosti svého vyhledavače Bing, který je prý více objektivní. Nemohu to hodnotit, ale po nedávné špionážní aféře NSA v digitálním světě asi přeci jen zůstanu věrná stále českému Seznamu.

Tento článek byl publikován v časopise Profit vydávaném nakladatelstvím Mladá fronta, 9. prosince 2013. Otištěnou verzi si můžete stáhnout ZDE

 

***

Podceňované problémy u akvizic a fůzí firem, aneb proč 2 + 2 = 5 většinou nefunguje

Ačkoliv až 70 % společností po uskutečnění akvizice znehodnotí hodnotu přebírané firmy a vykazuje horší výsledky než je průměr odvětví, přesto expanze firem prostřednictvím nákupů v současné době pokračuje. Sice v menším měřítku, než ve zlatých dobách roku 2005-2007, kdy celosvětově kulminovala jak hodnota transakcí, tak jejich počet. Korporace si totiž spočítaly, jaká musí podstoupit rizika, aby mohly naplňovat své cíle udržení lídra trhu, či aspoň vyzyvatele - tedy dvojky na trhu. Trend polarizace trhů totiž nahrává buď silné jedničce a dvojce; anebo prémiovým a diskontním hráčům, ti uprostřed jsou sevřeni a postupně vyždímáni. Pokud nechtějí v dlouhodobém měřítku zaniknout, zbývá jim jen možnost stát se specialistou v určitém tržním segmentu anebo dostat se na přední místa v dané kategorii; buď rozvojem vlastních značek a technologií, anebo jejich akvizicí.

Pouze necelá pětina transakcí přináší akcionářům očekávanou návratnost investic 

Dozorčí rady a akcionáři akceptují vysoké riziko návratnosti investic a schvalují managementu akviziční mega-obchody proto, že očekávají, že díky akvizici se i v době krize podaří splnit plánované cíle pro růst firmy a že pak spojené firmy díky synergiím vykážou větší hodnotu i větší výnos na akcii. Věří, že to jejich vrcholové vedení zvládne. Akvizicí totiž firma může skokově zvýšit podíl na trhu, proniknout do nových geografických oblastí či nových segmentů, zvýšit ziskovost díky nákladovým úsporám i vyjednávací síle na trhu, zvýšit si i svou atraktivnost na investičním trhu.

Pokud je cílem akvizice zajistit si, či udržet si konkurenční výhodu prostřednictvím nákupu know-how anebo nových technologií, je třeba vždy předem zvážit, zda má strategicky tato akvizice smysl a jestli koupenou firmu bude umět původní firma dále rozvíjet. Ne vždy se to podaří. Jindy akvizičně zdatná společnost Microsoft musela loni účetně odepsat 99% hodnoty nákupu internetové reklamní agentury aQuantive z roku 2007, v hodnotě 6,3 miliardy dolarů. Původní očekávání držet krok s Google (a jeho akvizicí DoubleClick za 3,1 mld. USD v 2007) nebylo naplněno.

Úspěch akvizice je téměř vždy závislý na zaplacené ceně, ta může být indikací budoucích problémů. Při předražené kupní smlouvě totiž roste tlak na následné drastické snižování nákladů, aby se ospravedlnila hodnota akvizice – to byl i příklad společnosti Google.  Tři měsíce po loňské akvizici firmy Motorola Mobility, Google propustil 4,000 zaměstnanců, pětinu z celkového počtu firmy zaměřené na výrobu mobilních telefonů. Kupní cena 12,5 miliard dolarů byla podle odborníků příliš vysoká na posílení konkurenční pozice oproti Apple a jednorázové získání 17,000 schválených patentů a 7,500 patentů čekajících na odsouhlasení  Podle odborníků neexistuje ani strategické odůvodnění pro tuto vertikální integraci (software vs. hardware).  Daleko větší naději na úspěch má horizontální strategická integrace, protože existují přímé okamžité synergie jak v oblasti nákladové, tak v oblasti růstové. Příkladem takovéto zdařilé akvizice je koupě firmy You Tube společností Google v roce 2006, za 1,65 mld. USD.

Úspěšnost transakce se zvyšuje, pokud existuje soulad strategií i firemních kultur

Podmínkou úspěchu je, aby nově začleňovaná firma zapadala do strategického záměru kupující firmy a aby byla v souladu s jejími dlouhodobými cíli. Největší překážkou mohou být přehnaná očekávání na přínosy z akvizice oproti hodnotě tvořené vlastními inovacemi. Rozvoj vlastních značek prostřednictvím inovací jde sice pomaleji, ale v průměru má vyšší výnosnost díky středně vysoké náročnosti na investice. Při akvizicích je sice efekt rychlejší, ale výnosnost klesá, protože jsou potřeba vyšší jednorázové investice s větším rizikem. Když firma NIKE kupovala v roce 2007 firmu UMBRO za 580 miliónů amerických dolarů, určitě netušila, že ji za 5 let (v roce 2012) bude prodávat za méně než poloviční hodnotu (225 miliónů USD). Nyní se NIKE se v oblasti fotbalu chce zaměřit pouze na vlastní inovace a na značku NIKE.

Významnou roli pro úspěch transakce má také soulad či nesoulad firemních kultur. O tom se přesvědčil i německý výrobce prémiových automobilů Daimler-Benz (mimo jiné výrobce luxusních automobilů Mercedes-Benz) při fůzi s americkým výrobcem automobilů ekonomického segmentu Chrysler. Společný podnik z roku 1998 – opírající se o myšlenku spojení dvou rovnocenných partnerů - skončil v roce 2007 devalvací tržní hodnoty z důvodu rozdílného pohledu Němců a Američanů na formálnost komunikace i způsoby řízení firem. Poté, co převážil německý kulturní model, motivace amerických zaměstnanců klesla pod únosnou hladinu. Počáteční euforie byla vystřídána fiaskem. Daimler po neúspěšných revitalizačních pokusech prodal Chrysler pouze za zlomek původní hodnoty (z 36 mld. dolarů na 7,4 mld. dolarů).

Firmy na prodej: na velikosti záleží

Jak vyplývá z analýzy Boston Consulting Group, vyšší naději na úspěch mají transakce pod 1 mld. USD, kdy větší firma přebírá menší. Jinak při slučování dvou stejně velkých firem dochází k problémům integrace dvou širokých portfolií značek a vzniká konflikt při stanovování priorit: kterým značkám ponechat investiční podporu a které naopak odsunout do pozadí. Které značky slibují největší potenciál růstu a které naopak je nutné udržovat, protože jsou zdroje velkých zisků v současnosti. K obsahovému konfliktu se často připojuje ještě i lidský rozměr problému, neboť vedení přebírající firmy má větší pocit síly a také podvědomě upřednostňuje „své“ staré portfolio, nesnaží se udržet si know-how zaměstnanců přebírané firmy a integrovaný byznys ztrácí kontinuitu.

I když jsou doby předražených akvizic dnes již za námi – např. historicky nejdražší koupě Mannesmannu AG firmou Vodafone se uskutečnila již v roce 2000 v hodnotě 183 miliard dolarů - dá se očekávat, že akvizice budou i nadále součástí expanzivní strategie úspěšných firem.  Vedení má totiž spočítané, že největšího růstu a návratnosti investice dosáhnou kombinací organického růstu a akvizic.

Tento článek byl připraven pro časopis Business Woman (05-2013).

 

 

 ***

CEO nesmí dopustit, aby škrty v rozpočtu zabránily inovacím

Stalo se to mnohokrát. Malá firma si našla svůj výklenek na trhu a úspěšně ho zaplnila, díky své pružnosti v reagování na potřeby zákazníků a v rychlosti uvádění nových výrobků a služeb na trh si získala oblibu u zákazníků i obchodních partnerů. Růst firmy přinesl nejen zisk, ale i zvyšující se počet zaměstnanců a rostoucí byrokracii. Úspěch se stal modlou a riziko ztráty konkurenční výhody na trhu se podceňovalo. Nikomu se nechtělo měnit něco, co firmu tak dobře živí. A v době hospodářské krize ještě přibyl další důvod – úspory. Inovační agenda se dostala na druhou kolej. Firma se časem dostala do problémů. Buď měla to štěstí, že ji nějaký konkurent nebo investor koupil anebo jednoho dne zanikla.

Tento scénář vidíme v realitě umocněné hospodářskou krizí dnes a denně. Je to právě schopnost neustálé inovace, která odlišuje firmy úspěšné od neúspěšných. Ne nadarmo se hodnota značek a firem měří nejen růstem obratu a návratností investic, ale také ukazatelem přidané hodnoty z inovací. Úspěšný CEO dává inovacím prioritu, a to nejen z pohledu alokovaných investic. Vytváří kulturu firmy, která je dobrým podhoubím pro nové nápady a pro jejich rychlé uvedení do praxe.

Role CEO je v inovačním procesu nezastupitelná. Pokud má dlouhodobou vizi růstu hodnoty značky a firmy, i v době úspor nákladů si najde na výzkum a vývoj dostatek prostředků. Celosvětově úspěšné firmy snížily tyto výdaje v posledním desetiletí díky hospodářské krizi jen jednou – v roce 2009 - a brzy pochopily, že to není správná cesta. I díky investicím do inovací Samsung šlape na paty firmě Apple. Na výzkum a vývoj dává 6% svého obratu, což je až třikrát tolik než Apple - firma, která opakovaně získává prvenství v žebříčku Nejinovativnější firmy na světě. Ale bude toto nízké procento Applu stačit, aby si status inovační ikony uchoval, když v posledním roce ztratil klíčové lidi a Google i Microsoft alokují okolo 13% z obratu?

Pokud se vám procenta z obratu i absolutní částky na výzkum a vývoj zdají vysoká a chlácholíte se tím, že jde o technologický sektor, který se bez inovací neobejde, vězte, že Amazon těch 6% z obratu na výzkum a vývoj alokuje také. Podívejte se na to i z druhé perspektivy. Jsou to právě inovace, které mohou firmě pomoci vyhrát loajalitu zákazníků, bez ohledu na cenové akce konkurence. Inovace a image značky umožní firmě zvýšit si svůj podíl na klesajícím trhu, odlišit se od konkurence.

Ale ani sebevětší balík peněz nebude stačit, pokud budete dělat inovace jen proto, abyste si před svými investory či sami před sebou udělali fajfku „splněno“. Úspěšné inovace samy vyplynou, když rezonují se širším posláním vaší firmy zlepšit svět pro vaše zákazníky, když jsou investice využívány pro správné příležitosti. A to se vám podaří jedině tehdy, když zaměstnáte ty nejlepší talenty a umožníte jim kreativně dýchat a chytře se rozhodovat. Pak můžete věřit, že snížíte již dost vysoké riziko pravděpodobnosti neúspěchu. 

Tento článek byl napsán pro časopis Obchod & Finance, Mladá Fronta E15, vydání: duben 2013.
Článek si můžete stáhnout ZDE.


***
Můj překvapivý návrat do minulých a budoucích životů

Již delší dobu jsem přemýšlela o tom, že bych chtěla zažít návrat do svých minulých životů tak, jak to popisuje americký profesor psychiatrie Dr. Brian Weiss ve svých knihách, z nichž nejznámější kniha Mnoho životů, mnoho mistrů, světový bestseller, vyšla v Čechách již ve třech vydáních a o které debatovala i Oprah ve svém televizním pořadu....

Pokud se chcete dozvědět více ... klikněte ZDE.

Informace o seminářích Dr. Briana Weisse je na webových stránkách: www.brianweiss.com .











***
Vlastní cestou
Proč manažeři opouštějí významné posty a zakládají svoje firmy

Stát v čele velké nadnárodní firmy nebo její klíčové sekce. Pro mnohé nedostižný sen. Pro řadu lidí, kterým se splnil, to však není konečná meta. Stala se pro ně odrazovým můstkem k vlastnímu byznysu.

Dalibor Dostál zpracoval mé názory pro časopis Profit (příloha Mladá Fronta E15).

Stáhněte si původní vytištěnou verzi ZDE.

***
Kvóty nejsou jen zlo. Debata o nich pomáhá.

Nemáme rádi, když nám někdo něco diktuje. Týká-li se to pravidel optimálního řízení firmy, jako se nyní stalo v navrhované direktivě ohledně počtu žen ve vedení firem, vzbuzuje to v nás přímo podráždění. Personální rozhodnutí je přece silně ovlivněno kvalifikací a lidskými předpoklady každého jedince, oborem působení konkrétní firmy i kulturou dané země.

Návrh Evropské komise vyvolal řadu negativních emocí. Moje spontánní reakce je také vyhraněná. Kdo příště uvěří, že se nově jmenovaná členka dozorčí rady na své místo nedostala jen kvůli tomu, že má správné pohlaví? Jak narychlo obměnit složení řídicích orgánů? A jak se podaří zklidnit situaci, v níž navrhovaný předpis jednoznačně spojuje muže proti ženám?

Návrh komise každopádně znamená změnu i přesto, že ho ještě neodsouhlasily jednotlivé státy unie. Rozhodně totiž znamená posun v postoji společnosti k celé problematice rovného přístupu k pracovním příležitostem. A každý takový krok s sebou přináší nejistotu a obavy. Hrozí, že vlivných a dobře placených míst pro muže bude méně v době, kdy řada firem kvůli ekonomické recesi propouští a naděje na lepší budoucnost je podle analytiků v nedohlednu.

S odstupem si ale říkám, že kvóty nejsou jen čiré zlo. Po hlubším zamyšlení nad postavením žen-manažerek v české společnosti i nad jejich osobními příběhy musím přiznat, že na plánu komise možná něco je. Eurokomisařce Viviane Redingové se přinejmenším podařilo rozpoutat debatu o velmi ožehavém tématu. Podpořila diskusi o dnešní skryté a často tabuizované diskriminaci žen ve vrcholných funkcích i "skleněném kariérním stropu", na který narážejí. Ten lze v řadě firem překonat jen těžko - zejména dnes, kdy nabídka volných mužů, top manažerů, výrazně převyšuje poptávku. 

Článek byl připraven pro časopis EKONOM č. 48/2012. Publikovaný článek je k dispozici ke stažení.

***
Cesta za inspirací

Nejšťastnější, nejzdravější a nejspokojenější lidé na světě jsou ti, kteří si našli v životě svou vášeň a rozvíjejí ji. Nechtějí být jen těmi, kteří jsou úspěšní, ale těmi, kteří i za něco stojí.  Neustále hledají inspiraci pro svůj další osobní nebo podnikatelský záměr, a tím zároveň probouzejí nadšení u ostatních. Téměř vždy se věnují poslání, činnosti, kterou zároveň nějakým způsobem pomáhají druhým. Jejich pokrokové cíle dodávají jejich životu energii.

Poznání těchto lidí, že sny nejenže dojdou naplnění, ale ještě se stanou většími, pokud k nim přistupujeme s pokorou a bez použití síly, dobře vystihl rakouský neurolog Viktor Frankl: „Úspěch, stejně jako štěstí, není možné vytvářet. Musí vyplynout. A to se stane pouze jako vedlejší efekt osobního odevzdání se něčemu, co je větší než já sám. Jakmile se vám jednou podaří nalézt své poslání, celý svět ožije.“

I já mám ráda, když se věci hýbou kupředu. Během posledních let jsem pochopila, že když budu chtít po sobě na světě zanechat stopu, musím se nejprve změnit uvnitř. Pokud budeme sami se sebou spokojení a šťastní, naše vnitřní vyladění napomůže k tomu, že se pozitivní věci začnou dávat do pohybu. Budeme zářit a naše vnitřní energie bude nakažlivá pro ostatní. Nejprve v malých kruzích, pak stále ve větších a větších. A věci se obrátí správným směrem.

Při své práci se snažím podporovat kolegy, aby se nebáli být sami sebou. Aby za firmu a její růst dýchali a aby celý tým společně táhl za jeden provaz. Věřím, že překážky se nám na cestě objevují jen proto, abychom se mohli dále rozvíjet a posouvat sebe, okolí i firmy dopředu. A když už se dostaneme do nesnází, je potřeba neztrácet hlavu, neobětovat svůj cíl. Musíme zůstat věrni sami sobě, naslouchat svému vnitřnímu hlasu, své intuici. Očekávat úspěch a dávat do všeho maximální energii. Když jsme ve svém úsilí dostatečně vytrvalí a odhodlaní, odměnou nám bude splnění našich snů.

Inspirují mě lidé, jejichž cílem není jen a pouze zisk a růst osobního a firemního bohatství. Obdivuji všechny, kteří mají v sobě vášeň pro to, co dělají a vždycky chtějí do všeho přidat kousek sebe. Při zmínce jejich jména se ostatní rozzáří, protože si připomenou, jak si při posledním setkání s nimi dobyli baterky vzájemnou výměnou pozitivní energie. Robin Sharma, spisovatel a učenec, se snaží, aby zanechal ostatní v lepším stavu mysli, než je potkal. Představa, že by to tak dělal každý, je lákavá.

Zdrojem nových nápadů a myšlenek jsou pro mě však nejen knihy moudrých (ať už je to Robin Sharma, Rhonda Byrne či Paulo Coelho, Steve Jobs i Jack Welsch), ale i osobní setkávání se se zajímavými lidmi při práci, při sportu či při společenských akcích. A jednou takovou výjimečnou příležitostí je i zářijová konference ve Zlíně, vycházející z podnikatelského odkazu Tomáše Bati. Pod názvem Fórum inspirace ji zcela nezištně organizuje zakladatel ABRA Software, vizionář a bezesporu sám osobně inspirující člověk, Jaroslav Řasa. 

Pozitivní vzory v této zemi potřebujeme více než co jiného. Tak proč je hledat v zahraničí, když je můžeme osobně potkat doma?

Tento článek byl připraven pro časopis Business Woman 1/2012. Publikovaný článek je k dispozici pro stažení.




***

Má Baťa co říci dnešním podnikatelům?

Firma Baťa se dnes příliš neliší od konkurenčních koncernů: ani v kvalitě obuvi, v ceně, reklamě či způsobu prodeje. Zákazník v jejích prodejnách už původní „baťovský“ podnikatelský duch pocítí jen stěží. 

Tomáš Baťa, zakladatel, přesto patří k lidem, kteří mohou i dlouho po své smrti inspirovat: svým osobním posláním i svými principy řízení.

Díky přetrvávající hospodářské krizi se dnes český podnikatelský svět potýká s nedostatkem pozitivních vzorů, se ztrátou férovosti a důvěry při obchodování. Zcela v rozporu s baťovými principy bývá často cílem jen jednorázový zisk a ne dlouhodobé obchodní partnerství. Jednostranně nevýhodné smlouvy, dodávání nekvalitních výrobků či služeb, tlačení ceny dodavatelů či zaměstnanců pod práh jejich přežití, nedostatek a nekvalifikovanost obsluhujícího personálu, neplacení faktur po lhůtě splatnosti, „odkloňování“ platby daní, nezájem o podporování rozvoje regionu či o přispívání na vzdělávání a charitu, to je jen pár příkladů, jak dnes některé české firmy uměle snižují firemní náklady, jen aby zvládli přežít těžké doby. Ztrácejí tím však nejen důvěru svého okolí, ale i možnost prosperovat v budoucnosti.

I Baťa krizi zažil a věřil, že: „Boj je podstatou života. Kdo nebojuje, nemůže ani zvítězit.“. Jenže slavnému králi obuvi nešlo jen o krátkodobé vítězství. Byl vizionář – budovatel. Věřil, že „dobrý obchod je takový, kde jsou spokojeni všichni zúčastnění. Dobrý podnikatel vyrábí pro zákazníky, zabezpečí své zaměstnance a dobře slouží společnosti.“ Možná právě proto dokázal z krize vytvořit příležitost pro růst firmy.

Jeho příběh nutí k zamyšlení. Ukazuje, že etika podnikání, upřednostnění potřeb zákazníků, péče o zaměstnance a snaha prospět svým konáním společnosti nemusí být jen prázdnými pojmy. Mohou být klíčem k získání konkurenční výhody. Právě ony mohou firmu vyvést ze spirály poklesu a zajistit jí trvalé místo na výsluní.

TENTO ČLÁNEK BYL NAPSÁN PRO ČASOPIS EKONOM. Publikovaný článek je k dispozici pro stažení.

***

Řada Baťových podnětných myšlenek zazněla ve Zlíně na zářijové konferenci Fórum Inspirace, organizované zakladatelem firmy ABRA Jaroslavem Řasou.

Můj příspěvek pro účastníky konference Fórum Inspirace 2012 na téma Motivace idí si můžete prohlédnout v následujícím odkazu:  MOTIVACE PRVNÍ LINIE.

***

Jak využívat efektivně Twitter pro byznys i osobní potřebu?

Podívejte se na tipy a postřehy, statistiky v prezentaci pro Americkou obchodní komoru (v Angličtině):
Twitter For Companies and Individuals (PRESENTATION)

Twitter oslavil minulý týden 6. narozeniny (2011). Jak mohou firmy i jednotlivci plně využít jeho potenciál? Jaké jsou jeho celosvětové statistiky? Jak se liší Twitter v České republice? Jaké jsou hlavní principy komunikace na Twitteru? Které firmy byly v komunikaci na Twitteru úspěšné a které ne? 

Další články na toto téma:

* How Vodacom Solved Its Twitter Crises? Read more ...How CEO Changed A Problem Into Opportunity
* When Your Identity Is Stolen on Twitter. Read more...The Other Vaclav Klaus Or The Other You On Twitter 
* Even Companies with reputation can get into crisis. Read more...Social Media Flops Of Respected Companies  
* Why You Should NOT ignore Twitter? Why I Am Hooked Up On Twitter?

***
Také máte srovnatelné pocity jako na jaře 1989?

Potkávám řadu zajímavých a inspirativních lidí. V poslední době se shodují v jednom. Blíží se změna, ale nikdo z nás neumí definovat jaká. Něco je ve vzduchu, ale nikdo neví, kdy to přijde a jestli to pro nás bude dobré anebo vůbec ne. 

Když přišla první vlna krize, vtipkovali jsme, že dobře už bylo a připravovali jsme se na horší časy. Teď je to jiné. Mluví se o druhé vlně a o změně. Umocnil to i odchod Václava Havla. Najednou jsou zprávy o všeobecně panující korupci zcela přehlušeny připomínkou toho, za co jsme v roce 1989 bojovali.  Tahle retrospektiva pomáhá řadě lidem zastavit se a připomenout si, co v životě chtějí a co ne.  Uvědoměním prochází i mladá nastupující generace, které ta starší teď chtě nechtě dělá místo.  Pomyslně přebírají štafetu a přicházejí se s úctou poklonit odkazu Václava Havla, zvoní na náměstích klíči. Jako tenkrát jejich rodiče. I tehdy byla poměrně zima a občas se snášel sníh.

Tenkrát jsme však dost dobře věděli, za co chceme bojovat. Chtěli jsme svobodu slova a projevu, stejné právo pro všechny bez ohledu na původ či příslušnost k politické straně, chtěli jsme volné hranice, volnou ekonomiku. Chtěli jsme odstranit absolutní moc jedné strany a nahradit ji demokracií.  Teď je to jiné. Stále více panující pocit přicházející změny se ještě nepřetvořil v konkrétní všeobecně akceptovanou formulaci toho, co vlastně má ta změna přinést. Jsme teprve na počátku.

Václav Havel svou historickou roli splnil. Dokonce i jeho odchod právě v době počínající diskuse o možné podobě budoucnosti je více než symbolický.  Lidé se najednou ptají, jak moc utopické je tvrzení, že Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.  Vzpomínají na své pocity z počátku devadesátých let, kdy se otevřely nové možnosti a někde uvnitř je nahlodává pocit, že by to chtěli prožít znovu. Tu euforii. Tu naději na lepší zítřky. Tenkrát si uvědomili hodnotu sebe sama a sílu, kterou dokáží  měnit svět k lepšímu. Měli cíl, který se teď v posledních letech vytratil. Ale možná jejich doba ještě přijde.

Dnes to však nedokáže odhadnout nikdo. Anebo přece? Jako tenkrát náš učitel  filosofie marxismu-leninismu na Vysoké škole ekonomické, který nás ve středu 15.11. vyzval, abychom přišli se svíčkami v pátek 17.11. na Albertov a že máme počítat s tím, že příští týden naše hodina s největší pravděpodobností odpadne?

Ať to již dopadne jakkoliv, přeji Vám příjemné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, štěstí a splněných přání v roce 2012 !

*** 
Krizi i prohrám navzdory

Češi jsou nejpesimističtější za posledních 18 let, aspoň to tak vyplývá z výzkumu agentury STEM. Polovina našeho národa si myslí, že bude hůře, že se naše životní úroveň v příštích pěti letech ještě zhorší. Bojí se o práci i o to, zda budou schopni zabezpečit rodinu, když mají půjčky a ceny všeho rostou, třeba i kvůli zvyšující se DPH. Bojí se obzvláště ti starší, kterým je jasné, že oni si novou práci tak snadno nenajdou. Stále více lidí končí u psychologů, ale ti jim v krizových dobách jen málokdy opravdu mohou pomoci. Pro lidi bez práce je stále těžší si hledat dlouhodobé cíle a obecné rady nezabírají. Potřebují najít novou motivaci, něco konkrétního, dlouhodobého, i když třeba jen malého, něco, co by se jim podařilo s úspěchem zvládnout, aby si zvedli sebevědomí.

Každý z nás má stejnou možnost nalézt uplatnění, které by ho uspokojovalo. I když to někdy trvá dlouho, i když to někdy znamená vrátit se ke kořenům toho, jací jsme byli, když jsme ještě necítili tlak okolí, že musíme něco konkrétního dosáhnout anebo si to udržet. Existuje dost těch, kteří našli své životní naplnění teprve tehdy, když opustili zajeté koleje a začali dělat to, co je baví. Třeba si otevřeli restauraci. Anebo se začali věnovat naplno umění či dětem. Museli si vytyčit nový cíl a jít za ním stůj co stůj. Museli se přizpůsobit nové situaci. Naučili se nelpět na penězích či postavení a místo toho se začali radovat z malých věcí. Možná si včas uvědomili, že se vždy najde někdo, kdo je na tom hůře než oni, a že mají důvod být rádi za to, co mají. I malé drobnosti jim začali rozjasňovat den.

Proč někteří lidé žijí naplněný život a ostatní mají pocit prázdnoty? Proč se někteří lidé každé ráno budí s pocitem příležitostí, které se jim nabízí a jiní mají pocit, že přišel další den, který musí tak nějak přežít?

Spokojení lidé mají jedno společné, zažili ve svém životě propasti i úspěchy. To nejtěžší pro ně však bylo, že když se cítili na dně, museli bezmezně věřit, že se jim podaří dosáhnout cíle, navzdory všem překážkám. Vykročili do neznáma. Šli si urputně za svým, překonávali svou zónu komfortu. Prozkoumávali nové hranice. Jejich osobní vývoj jim dal dodatečnou energii a nadšení, potvrdil jim smysl života.

Čím byly nástrahy na jejich cestě obtížnější, o to více osobního uspokojení prožívali na konci. Buďme proto rádi, že nám život tu a tam nějakou tu překážku nastraží. Dává nám tím podnět, abychom nezůstali stát na místě. Cesta, kterou si zvolíme, je jen a jen na nás. Můžeme si vybrat mezi úspěchem nebo prohrou, naplněním nebo prázdnotou, žitím nebo přežíváním.

Úspěšný spisovatel a marketingový guru Seth Godin to ve své poslední knize Poke the Box shrnul velmi výstižně: „Prohrál jsem vícekrát, než zvítězil. Přitom jsem pochopil, že tím ve srovnání s ostatními vlastně vyhrávám, protože jsem se naučil, že člověk musí být neustále aktivní, musí prožít hodně proher, dříve než uspěje. Lidé, kteří prohrávají, jsou ve skutečnosti ti, kteří si nesáhli na dno neúspěchu anebo ti, kteří již nechtějí dále hrát. Stagnují. A přitom je cena za prohru pouze výjimečně vyšší než cena za zjištění toho, co funguje a co ne.“

Řada lidí si umí jen stěžovat na okolnosti a nesnaží se svou situaci zlepšit, protože je straší vidina neznámého. Sice říkají, že chtějí začít znovu (v práci, v rodinném životě, ve sportu), ale nakonec nic neudělají. Nesnaží se najít pro sebe lepší řešení. „

Přestaňme se bát budoucnosti. Nikdy nejste příliš staří na to, abyste si dali nový cíl, anebo abyste snili nový sen,“ říká irský spisovatel, autor Letopisů Narnie, C.S. Lewis. Vždyť pokud nejsme smrtelně nemocní, existuje šance začít znovu, pořád si můžeme užívat doušků každého dne naplno - tak jak nabádal již před více než 21 stoletími římský básník Horatius - “Carpe Diem“.

Výzva Setha Godina: Prohrávejte (VIDEO)

***
Cesta Steva Jobse za snem - jinýma očima

Picture by Jonathan Mak

Svět smutní. Zemřel Steve Jobs. Obchody Apple jsou zaplaveny květinami, svíčkami i vzkazy od jeho fanoušků. Často jsem ho dávala za vzor svým kolegům, protože dokázal vybudovat firmu, které jde o více, než jen o peníze. 

Jobs byl napůl genius, napůl umělec. Propojil technický svět s uměním. Dokázal změnit pohled lidí na řadu věcí - na osobní počítače, mobilní telefony, hudbu i animovaný film. Stál jako vizionář za více než 300 registrovanými patenty, i za obrovským úspěchem telefonu iPhone, přehrávačů iPod a naposledy i tabletu iPad. Vybudoval nejcennější firmu na světě a nechával si za to vyplatit jen 1 dolar ročně. 

Jeho idolem byli Dylan a Picasso, protože šli svou vlastní cestou a chtěli se neustále rozvíjet, i když riskovali veřejnou prohru. Jobs sám osobně namluvil v 80. letech televizní reklamu pro Apple, ve které vyzýval k jinému myšlení. Věřil, že jedině „lidé, kteří jsou dostatečně blázniví, aby si mysleli, že mohou změnit svět, jsou ti, kteří to pak dokážou.“ Chtěl, prodávat zážitky, ne výrobky.

Jobse přitahovaly revoluční změny. Jak sám říkal: „asi proto, že jsou těžší a že jsou emocionálně více stresující. A také proto, že u nich obvykle procházíte obdobím, kdy vám každý říká, že jste totálně selhali.“

Jobs si až do poslední chvíle pečlivě střežil své soukromí. To mu však nebránilo, aby se stal tváří firmy, kterou spolu se Stevem Wozniakem v roce 1976 založili, a do které se po nucené přestávce s velkou slávou v roce 1997 vrátil, aby zabránil hrozícímu krachu. Byl to on, kdo dokázal předávat svou vášeň a strhnout ostatní, aby se stali součástí jedné velké kultové rodiny, jménem Apple.

Jobs měl velké vize. Chtěl udělat třesk ve vesmíru. Chtěl být nejlepší. A to se mu dařilo. Dokázal vítězit navzdory osudu. I když byl vlastními rodiči nechtěný, i když se na studiích uživil jen díky dobročinnosti hnutí Hare Krishna, i když ho vyhodili z firmy, kterou sám založil anebo i když se pral s nevyléčitelnou rakovinou slinivky. Pokaždé se znovu dokázal postavit na nohy a ještě s větší zarputilostí pokračoval v cestě za svým snem. 

Zažil, co je to být veřejně zatracovaný a proklínaný, ale i heroicky opěvovaný. Poslední dekáda mu přála nejvíc. Stal se ikonou, snad i proto, že si uvědomil svou smrtelnost a vyrovnal se se svou minulostí, s dobou, kdy popíral otcovství nemanželské dcery, kdy nedostudoval vysokou školu, když zkoušel drogu LSD nebo když kamarádovi Wozniakovi odepřel zaslouženou finanční odměnu.

Nikdy moc nebral ohledy na ostatní. Ve své touze po dokonalosti býval až příliš tvrdý nejen k sobě, ale i ke svým zaměstnancům i obchodním partnerům, nepřišlo mu divné je budit uprostřed noci o víkendu, jen aby jim řekl, že musí okamžitě něco předělat. Ale když jste géniové, svět vás nesoudí tak přísně. Stejně za ním ti nejlepší šli.

Dokázal by Steve Jobs změnit svět a zařadit se mezi světové velikány, jako byl Henry Ford nebo Thomas Edison, kdyby neprošel tolika osobními prohrami? Uvědomil by si, že nesmí ani jeden den promarnit, kdyby necítil blížící se konec svého života? 

Možná nám více napoví jeho autorizovaná biografie, která vyjde již 24. Října. Spolutvořil ji, aby ho vlastní děti více poznaly. Aby pochopily jeho osobní poslání. Zanechal jim svůj odkaz, stejně jako studentům Stanfordské university: 

„Váš čas je omezený, tak ho neztrácejte tím, že budete žít život někoho jiného. Nenechte se uvěznit do pasti dogmatu, nežijte podle myšlení jiných lidí. Nedejte si hlasitými názory ostatních překřičet svůj vlastní vnitřní hlas. Mějte odvahu následovat své srdce a intuici. Ty již samy vědí, čím se chcete stát.”

***
Tweetující CEO změnil krizovou situaci v příležitost

Když se začátkem července rozšířily zprávy o tom, že CEO největší jihoafrické mobilní telefonní společnosti Pieter Uys až do pozdních nočních hodin sám osobně glosuje na sociální síti Twitter krizovou situaci výpadku mobilního spojení své firmy, zaradovala jsem se, že už existují první vlaštovky mezi CEOs, které uznávají důležitost sociálních sítí. 

Pieter nejen nechal instalovat účinný interní monitorovací systém, který vyhodnocuje on-line zmínky o firmě na 24 hodinové bázi 7 dní v týdnu, ale zařídil, aby se na podněty internetových komunit (ať již Twitter či Facebook) okamžitě reagovalo. A v případě výpadku mobilní sítě se sám osobně angažoval, aby zákazníkům vysvětlil, že situaci řeší. Našel si čas, aby odpověděl naštvanému pisateli na Twitteru: „@Vodacom: Ignorujete moji poslední zprávu. Když vám nezaplatíme, klidně nás rozkrájejte. Nebudeme vám platit, když neposkytujete své služby.“ Pieter Uys to vzal s nadhledem: „@marknell Milý Marku. Neignoruji Vás. Pracuji na tom, abyste se opět mohl smát J.“ Pieter Uys pokračoval v komunikaci s twitterovou komunitou do té doby, než se technický problém odstranil. Dal tím najevo, že mu ta nepříjemná situace není lhostejná, ale že dělá vše pro to, aby se to už neopakovalo. Že i on sám je tam od toho, aby problémy řešil. „Slova nemohou plně vyjádřit, jak moc mě dnešní výpadek mrzí. Pracujeme nadoraz, abychom zase jeli na 100%, Pieter.”

Místo aby se o Vodacomu negativně hovořilo v tisku i místo toho, aby zákazníci odcházeli ke konkurenci, Uys k sobě přitáhl v pozitivním smyslu mezinárodní pozornost. Získal si respekt i od těžko ovlivnitelné twitterové komunity: „Skutečnost, že ještě v 11 hodin v noci pracujete, mluví za vše – i to, že jste se omluvil. Bravo,“ Chris Moerdyk.

Zákazníci byli překvapeni, že si CEO osobně našel čas, aby s nimi mluvil a ujistil je, že problémy jsou jen dočasné a že se řeší s nejvyšší prioritou, neboť i on sám, když všem nápravu slibuje, dává do hry své dobré jméno. Protože Pieter Uys naslouchal a trpělivě vysvětloval, protože jeho odpovědi na Twitteru byly autentické a s jasným cílem, podařilo se mu zvrátit barometr veřejného mínění.

Jak ukazuje případ Vodacomu, pokud CEO bere zodpovědnost na sebe a vystupuje jako tvář firmy – jak směrem k trhu obecně, tak k internetovým komunitám, získává pro svou firmu bonusové body. Mění pravidla komunikace – od jednostraných, na sebe zaměřených firemních sdělení se posouvá k naslouchajícímu dialogu, k službě společnosti.

CEO Vodacomu si správně uvědomuje, že sociální sítě obrátily svět vzhůru nohama. Zákazníci se cítí více oprávněni zveřejňovat své názory a neexistuje způsob, jak je zastavit nebo opravit. Od firem a značek se již neočekává, že budou dokonalé, naopak. A ty z nich, které budou i nadále opakovat starou známou písničku o tom, že „Ty – zákazníku – musíš být rád, že existujeme. Jsme bez chyby. Jsi to ty, který má problém“ se určitě v budoucnosti dočkají nemilého překvapení.

Reputace se nedá „bránit“. Reputace se musí budovat – každý den, každou minutu, na každém kroku. Sociální média dávají firmám i značkám příležitost, jak dobrou reputaci ještě posílit, obzvláště pokud mají odvážného a pokrokového ředitele.

***
S Googleem zbohatla, Facebook z ní udělal legendu

Někteří se stanou známými díky svým postojům. Ti výjimeční umí navíc své pokrokové názory přenést do reálného života. To je případ Sheryl Sandberg - Američanky, která se v loňském roce umístila na 16. místě mezi nejvlivnějšími ženami na světě podle časopisu Fortune.

V roce 2007 Mark Zuckerberg, duchovní otec Facebooku, cítil, že je na čase změnit Facebook z “cool” sociální sítě na vydělávající firmu. Sheryl Sandberg, toho času 38-letá víceprezidentka pro globální on-line prodeje a operace ve firmě Google, zvažující změnu, perfektně odpovídala představám na potencionálního partnera. S Markem se dali do řeči na vánočním večírku u společného známého a ve výměně svých názorů pokračovali v lednu na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu. Dohodli se. Sheryl Sandberg nastoupila do Facebooku v březnu 2008 jako první COO (ředitelka firemních operací) a začala tak sama psát příběh o vznikající legendě.

Ovlivněná kariérou svého mentora  

Pro Sheryl měl na počátku kariéry klíčovou roli vlivný Lawrence Summers. Nejprve byl na Harvardské Univerzitě jejím poradcem pro diplomovou práci. Později, když přijal roli hlavního ekonoma Světové banky, ji najal jako asistentku výzkumu. Když se v roce 1999 stal ministrem financí USA (Treasury Secretary), přizval tehdy teprve devětadvacetiletou Sheryl, aby vedla jeho tým (Chief of Staff). Po porážce Demokratické strany ve volbách v roce 2000 se Sheryl rozhodla politiku opustit a odstěhovala se do Silicon Valley. Fascinoval ji neustále se vyvíjející svět nových technologií. Dodnes zůstala svému mentorovi, Lawrenci Summersovi, vděčná za podporu jejího osobního i profesního rozvoje: „Nikdo nemůže uspět sám bez pomoci.“

                                                                                             

Odvážná, iniciativní a budující

Sandberg nastoupila do Google, i když věděla, že je to firma, která nemá ani plán rozvoje podnikání. Tenkrát to byla sotva tři roky stará soukromá firma, která ani neměla stálý zdroj příjmů. Dostala titul generální ředitelky divize, ale tato divize ani neexistovala. V té době Google pověřil skupinku čtyř lidí, aby pracovali na AdWords, tedy na programu pro prodej malých textových reklam, objevujících se společně s výsledkem vyhledávání. Proaktivně si vzala na starosti prodeje a operativu tohoto projektu. Nedlouho poté začali AdWords vydělávat a Sandberg se vrhla na projekt AdSense, placené reklamy na externích webových stránkách, ze kterých měl Google provizi. I tam uspěla, stejně jako když dovedla k úspěšnému výsledku spolupráci s AOL.Vždy jednala tvrdě, ale férově.

Zaměřená na zisk
Ve Facebooku se nejvíce zabývala finanční stránkou. “Otázka, jestli vůbec někdy dokážeme vydělávat, se neustále vznášela ve vzduchu”. Inženýry ve Facebooku se primárně zajímalo, jak vyybudovat síť, která bude opravdu „cool“. Podle nich se měla profitabilita sama dostavit později. Díky Sheryl se Facebook, který měl předtím neustálý nedostatek hotovosti, dostal v roce 2010 do zisku. A nejen to, během tří let se počet uživatelů Facebooku celosvětově rozrostl ze 70 miliónů na téměř 700 miliónů a počet zaměstnanců se zvýšil ze 130 na 2500.

Dotahující vše do konce

 “Sheryl byla vždy přesvědčena, že pokud má na svém seznamu pro vyřízení 30 položek na počátku dne, na konci dne bude všech 30 odškrtnuto jako splněno,“ říká Summers. Mark Zuckerberg je zase vděčný za to, že se Sheryl postará o věci, které se mu nechtějí vyřizovat.

Naslouchající, přístupná a spolupracující

Sandberg po svém nástupu ve Facebooku procházela firmou, neformálně kladla lidem otázky a trpělivě naslouchala odpovědím. Chris Cox, více-prezident pro výrobek si vzpomíná, jak obcházela kancelář po kanceláři, stůl od stolu a představovala se „Ahoj, jsem Sheryl Sandberg“. Debaty ostatně vyhledává i dnes, často se ptá „Co si o tom myslíte?“

                                                                                    

Blízko zaměstnancům
Lidé, se kterými se kamarádí ve firmě, jsou jejími přáteli i v soukromí. Se Sheryl je vše osobní. Nerozlišuje mezi tím, jak se chová v kanceláři nebo mimo ni.  “Věřím, že musím dát do práce sebe samu, celou. Jsme tím, čím jsme. Pokud se snažíte oddělovat své profesní a soukromé já, nejste autentičtí ale odměření...To neznamená, že mi lidé musí říkat vše o svém soukromí. Ale já se svěřuji poměrně hodně,” říká o sobě Sandberg, protože věří, že její otevřenost k zaměstnancům je prospěšná, nemohou se od ní dočkat překvapení – i když je hodlá propustit.

Pomáhá lidem se rozvíjet

“Důležitou součástí toho, co Sheryl ve svém životě dělá,je, že pomáhá lidem se rozvíjet, aby byli viděni i vyslyšeni,” říká David Fischer, který byl jejím zástupcem na ministerstvu financí, a později pro ni pracoval v Google a nyní i ve Facebooku.

Podporuje ostatní ženy v jejich kariéře

Letos na jaře požádala Sheryl dvanáct žen, manažerek ve Facebooku, aby vystoupily na firemním fóru “Ženy a vůdcovství”. Každá z nich měla za úkol vést seminář, který by dodal ostatním ženám odvahu převzít manažerskou roli ve firmě. Sheryl také věří, že ženy potřebují ekvivalent sítě mužských kontaktů. Proto dala dohromady skupinu dvě stě žen ze Silicon Valley, a postupně rotující část z nich pozvala k sobě domů na raut, aby mohly debatovat mezi sebou i s pozvanými hosty – kterými byli například CEO Microsoftu, Steve Ballmer, či učenec Geoffrey Canada, či primátor Michael Bloomberg.

Stále upřímná

“Sheryl vzbuzuje důvěru, protože je upřímná,” říká Cox. “Lidé mohou být zastrašeni Markem, ale Sheryl jde k jádru věci.”Summers to vidí podobně a oceňuje její smělost: “Když jsem udělal chybu, řekla mi to. Byla vždy stoprocentně loajální, ale i přímá.”

Mocná, avšak stále věrná sama sobě

“Sandberg by se mohla stát CEO jakékoliv firmy, pokud by chtěla,” říká Mark Zuckerberg. “Ale skutečnost, že si opravdu chce umazat své ruce prací a nepotřebuje být neustále na špici, je na ni opravdu obdivuhodná. Je to ten prvek  malé potřeby pěstování vlastního ega, který ji umožňuje, aby pomáhala lidem okolo sebe a zároveň aby si nemusela přivlastňovat práci druhých.” Howard Schultz, CEO firmy Starbucks o ní říká: “Většina lidí, které jsem potkal, kteří jsou vysoce kvalifikovaní a hodně toho dosáhli, se chtějí chlubit všemi svými úspěchy a ukázat, jak jsou chytří. Chtějí mě ohromit. Sheryl ale taková vůbec není.”

Budoucnost si neplánuje

Pokud by Sheryl Sandberg chtěla dosáhnout CEO pozice, určitě se jí to povede. Nebo se může, jak se i v USA jednu chvíli spekulovalo, vrátit zpět do politiky. Když se jí však novináři zeptali, co by ráda dělala v budoucnosti, odpověděla jednoduše: „Jsem teď šťastná v práci pro Marka a firmu. Vždy říkám lidem, aby svou kariéru moc rigidně nekontrolovali, protože pokud udělají chybu, zbyde pro ně jen omezená kariérní cesta. Kdybych se rozhodla už na universitě, co budu dělat – v době, kdy nebyl ani internet, ani Google, ani Facebook …- nechci udělat takovou chybu. Důvodem, proč nemám plán do budoucnosti, je fakt, že když ho budu mít, tak se budu omezovat jen na příležitosti, které jsou známé dnes.“

Během svého projevu na Barnardské univerzitě Sheryl Sandberg probouzela v čerstvých absolventkách potřebu jít si za svým: “Nenechte svůj strach zastínit vaše touhy. A ty překážky, které dozajista na své cestě budete muset překonávat, by měly zůstat jen vnější, ne vámi vytvořené vnitřní. Štěstí přeje odvážným. Slibuji vám,  že nikdy nebudete vědět, čeho jste schopné, dokud si to nevyzkoušíte. Dnes půjdete domů a vykročíte do světa dospělých. Miřte vysoko...Jděte domů a zeptejte se sami sebe,- Co bych udělala, kdybych se nebála?- A pak to udělejte!”

Inspirováno článkem v The New Yorker časopise http://www.newyorker.com/reporting/2011/07/11/110711fa_fact_auletta?currentPage=all, rozhovory se Sheryl a jejími blízkými v novinách, TED Talk (You Tube) a projevem na Barnardské universitě (You Tube).

***

Proč musíte mít správné důvody pro rozjezd svého podnikání

V poslední době řada manažerů opouští svá místa ve velkých korporátních firmách, jdou za svou vizí osamostatnit se a podnikat na svém. Budoucnost nám odpoví, pro koho to bylo správné rozhodnutí. Ale větší šanci na úspěch mají ti, kteří budou chtít více, než se jen zapojit do světa podnikatelů, zajistit rodinu anebo užívat si osobní svobody, peněz a slávy. Osobní důvody totiž nestačí pro vybudování úspěšného start-upu.

Pro vytvoření příští velké “věci” musí mít podnikatelé sny, které jsou orientovány externě, které jsou zaměřeny na zákazníka a na jeho blahobyt. Protože z dlouhodobého hlediska zvítězí jen ti, kteří vnímají příležitosti na trhu a přemýšlejí, jak je nejlépe originálním způsobem využít. Zvítězí jen ti, kteří vytvoří smysluplnné výrobky a služby, kteří si přitáhnou budoucnost do přítomnosti. Zvítězí jen ti, kteří budou chtít změnit status qou, pro lepší život lidí na této planetě, i když se jim podaří oslovit třeba jen hrstku.

Formulace poslání a účelu firem umožňuje přitáhnout vize realitě – jak pro zákazníky, potencionální zaměstnance, či obchodní partner a investory. Lídři, kteří jsou schopni svůj smysluplnný účel i jasně komunikovat, inspirují ostatní a s dočkají se s největší pravděpodobností i zaslouženého úspěchu. Svobodu, peníze a slávu pak mohou dostat také, ale tyto výhody přicházejí až druhotně jako bonus.

Definování účelu by mělo předcházet rozjezdu každé nové firmy. Dává jí totiž směr. Určuje priority v investicích. Pomáhá zákazníkům pochopit, o čem nová firma vůbec je, na jakých základech stojí a jak chce zapadat do toho dnešního světa.

Starbucks odměňuje každodenní chvíle : “Posláním Starbucks je inspirovat a podněcovat elán lidí – jedna osoba, jeden šálek a jedno sousedství v jednom okamžiku. ….Očekávejte více, než jen kávu – jsme místem v sousedství pro vaše setkávání, součást vašeho každodenního rituálu.”  (Zdroj: Starbucks.com)

Coca-cola osvěžuje svět, inspiruje chvilky optimismu a štěstí, vytváří hodnotu a snaží se odlišit (Zdroj: The Coca Cola Company 2020 Vision)

Firmě Apple nikdy nešlo o prodej krabic a krabiček, aby lidé mohli dělat svou práci lépe. Jak řekl Steve Jobs: “ Apple v jádru, ve své vnitřní podstatě má hodnotu proto, že věříme, že lidé s vášní mohou změnit svět k lepšímu.” … “Cílem nikdy nebylo porazit konkurenta či vydělat více peněz, ale vytvořit nejlepší možný výrobek/službu, anebo ještě lepší (Zdroj: You Tube)

To, že dáte své nověvznikající firmě smysl, vám nezajistí její dlouhotrvající úspěch, ale přinejmenším můžete získat osobní naplnění, které přijde proto, že jste se snažili dosáhnout více než jen průměr, ne pro sebe, ale pro ostatní.

 “V reálném životě není “podnikatel” žádná pracovní pozice. Je to stav mysli lidí, kteří chtějí změnit budoucnost.”- Guy Kawasaki

“Měli byste pozorně sledovat, kam vás vede vaše srdce, a pak si tuto cestu zvolit a věnovat jí veškerou svoji sílu.” - chasidské rčení

***

Horké zprávy: Papež je na Twitteru!

„Papež Benedict XVI. je na sociální síti Twitter“ (@news_va_en). Tato pozoruhodná zpráva vyvolala širokou diskusi v Twitter komunitě. A to i přesto, že Vatikán již zde nějakou dobu pravidelně své zprávy vydává (do dneška Vatikán přes 1300 tweetů a 65tisíc následovatelů). Aktivity Vatikánu na této moderní sociální síti si však všichni všimli až poté, co Papež Benedict XVI. osobně vyslal ze svého iPadu svůj první – předpřipravený – tweet. Stal se tak oficiálně prvním tweetujícím papežem v historii:

@news_va_en Vatican - news

Drazí přátelé, právě jsem spustil http://t.co/fVHpS9y  Pochválen buď náš pán Ježíš Kristus! S mými modlitbami a požehnáním, Benedictus XVI

28 Jun via Twitter for iPad

V následné diskusi se papež dočkal jak pozitivní, tak negativní reakce. Co je však důležitější, vyslal jasný signál, že v dnešním světě skuteční lídři nemohou ignorovat sociální sítě (ať již Twitter nebo Facebook). Aby mohli ovlivňovat masy, aby se mohli přiblížit lidem, aby byli srozumitelní i pro mladé a jejich virtuální svět.

Papež se tímto stal dalším vzorem ve světě sociálních médií. Hlavně pro střední a starší generaci, která – obzvláště v Evropě – stále ještě nepovažuje Twitter za svůj šálek čaje. Protože nerozumí, jak se s ním sžít, jak ho využívat pro svůj prospěch. A právě tito lidé mohou ode dneška být blíž nejen papeži, ale i svým ostatním vzorům, mohou od nich dostávat aktuální zprávy, přímo z místa děje, ještě dříve, než se objeví v klasických médiích.

Pokud se dokáže 84letý papež, muž řady povinností, lehce nadchnout pro Twitter (a Facebook a You Tube, kde také publikuje své zprávy), jak dlouho to bude trvat vám?

CNN commentary and video about the Pope tweeting

***
Vrcholy a údolí naší kariéry

Žijeme ve století rychlých změn. Týká se to i nás osobně. Rychle se mění období, kdy jsme na vrcholu a naopak, když jsme zase dole. Ať již v profesním nebo privátním životě. Už to zažil každý z nás. Lišíme se jen v tom, jak vysoké vrcholy zdoláváme a jak do jakých hlubokých propastí padáme. Jak dlouho tam nahoře či dole setrváme a v jakém věku či fázi života nás to postihne.  

Všichni uznávaní lídři někdy v životě zažili prohry. Buď téměř ztratili práci, svou firmu, manželství či zdraví. Steve Jobs, Anthony Robbins, Rhonda Byrne a mnoho, mnoho dalších. Ale na rozdíl od ostatních dokázali najít cestu zpět a dosáhnout ještě větší vrcholy. Uměli se znovu nastartovat a znovuzrodit. Chápali, že „ta bolest, kterou zažíváte v údolí (své kariéry či jiné životní prohry) nám může pomoci pochopit pravdu o sobě, kterou jsme se snažili ignorovat,“ dle moudrých slov Spencera Johnsona.

Čím vyšší vrcholy se odhodlali zdolat, tím více úsilí museli do své cesty nahoru dát a tím větší byla i rezistence jejich okolí. Zvolili si nesnadnou trnitou cestu, která ale dokázala odhalit i jejich skryté rezervy. Posílila je vnitřně. Museli mít dostatečnou vůli a odvahu jít si za svým snem, museli strašně moc chtít zažít ten úžasný pocit ze zdolání vrcholu.

Jiní na jejich místě se rozhodli zůstat v údolí, což pro ně bylo určitě pohodlnější. Omezili tím tak svá rizika, ale sami sebe tak odsoudili k prázdnotě všedního dne, bez vzrušení a adrenalinu, který člověk zažívá, když překonává sám sebe a tvoří něco nového.

Opravdu silné vůdčí osobnosti nemohou zůstat „v údolí“, protože intuitivně vědí, že čím výše v horách se vyšplhají (ať již v kariéře či osobním životě), tím větší rozhled získají. Lépe pochopí zákonitosti tohoto světa, více porozumí i životu v údolí. Zjistí, že existují ještě i jiné vrcholy, o kterých ani nevěděli, které by chtěli zdolat v budoucnosti. Ponoří se hlouběji do svého nitra a tak se vnitřně vyladí na pozitivní vlnu. Více si věří, nebojí se dalších životních překážek, které je zajisté čekají. Dokázali zvítězit sami nad sebou.

Když víme, že se v našem životě budou střídat období nahoře a dole, můžeme přemýšlet o tom, jak si ten čas v údolí zkrátit - třeba tím, že si budeme více vážit věcí, že se budeme radovat z každého okamžiku. Období na vrcholu pak můžeme prodloužit tím, že zůstaneme skromní a vděční, že budeme zlepšovat sebe i věci okolo nás, že budeme pomáhat ostatním. Pochopíme, jakou hodnotu má úspěch a že o něj musíme neustále usilovat, což třeba i znamená, že se čas od času musíme vydat do údolí, nejen abychom nabili baterky a posilnili se před další cestou na vrchol.

Podle Spencera Johnsona: ”Chyby, kterých se dopouštíme nyní v dobrých časech, vytvářejí špatnou budoucnost. Chytré věci, které děláme v těžkých dobách, vytvářejí zítřejší dobré časy. Lidé, kteří využívají ve svých nelehkých obdobích přístup Vrcholů a Údolí, získají rovnováhu návratem k základům bytí a zaměřením na to, co má opravdu smysl.  … Pomáhají ostatním lidem a snaží se žít více naplněný život. Snaží se prozkoumat veškeré moudro, které je skryto a vytěžit z něj pro sebe maximum.“

Každá cesta nahoru začíná v údolí. Každé údolí jednou opustíme, když se osvobodíme od svých pout. Nikdo nemůže dosáhnout výšek bez toho, aby prošel sebepoznávací cestu. Nikdo nezůstává na jednom vrcholu napořád. Existuje ještě více hor, které je potřeba zdolat. Existuje ještě více údolí, ve kterých začíná nebo končí cesta každého z nás.

Rozhodnout se už musíte sami!

„Když něco opravdu moc chcete, vesmír se přeskupí, aby vám pomohl.“

(Paolo Coelho: „Alchymista“)

Blog byl inspirován knihou Spencera Johnsona: "Vrcholy a údolí".

***

Jak se stát úspěšným podnikatelem?

Často slýchávám od manažerů středního věku, že již mají dost korporátního světa, že si pohrávají s myšlenkou začít podnikat a být pánem na svém vlastním „písečku“. Mnohokrát jsou však překvapeni, že ten koláč, který si chtějí ukrojit, je příliš malý, aby jim zajistil stejnou společenskou prestiž i srovnatelnou životní úroveň, na kterou byli zvyklí. Perou se s tím, jak mohou. Aspoň v počátcích. Ale vůbec tomu tak být nemusí.

Možná, že teď JE ta správná doba na otevření vlastního podnikání. Možná, že teď ta správná doba NENÍ. Odpověď záleží na vašem postoji a očekávání, na příležitosti na trhu a vašem odhodlání ji uchopit lépe než ostatní.  Jde o vaši odvahu, vytrvalost a vůli dotáhnout věci až do konce.

Důkladná příprava a plánování jsou základem úspěchu. Využívání znalostí a zkušeností z dosavadního oboru podnikání vám urychlí cestu k cíli. Protože již rozumíte potřebám zákazníků. Chápete pravidla hry. Již jste si vybudovali svou reputaci. Můžete lépe vytěžit své dlouhodobě budované kontakty. Pomohou vám otevřít ty správné dveře anebo vám aspoň dají cenné rady.

Nejlepší je, když se spojíte s někým, kdo vás doplňuje. S někým, o kom již víte, že vás podrží i v dobách zlých. Někdo, kdo s vámi sdílí vize i hodnoty. Páry či trojice urychlí rozjezd podnikání oproti jednotlivcům. Většinou je to díky týmové spolupráci, která umožní vzájemné podněcování a posouvání pomyslných hranic komfortu. V týmu však musí být jasně definované role a zodpovědnosti, aby bylo rozhodování jednoduché.

Kritickým faktorem úspěchu je plánování nákladů a jejich udržení na nízké úrovni. Měli byste si vytvořit finanční rezervy, nejlépe ještě během vašeho působení v korporaci. Může se totiž kdykoliv stát, že budete z práce propuštěni kvůli restrukturalizaci a najednou si budete nuceni najít svůj podnikatelský záměr, peníze i energii na to, abyste se postavili na vlastní nohy. Pod tlakem. Okamžitě.

Připravte se na to, že počáteční koncepční fáze projektu se může protáhnout, a to i pro dobro věci. Jakmile už ale víte, co chcete dosáhnout, jakou tržní mezeru chcete vykrýt, je lepší „jet na plný plyn“, prodloužit si pracovní dobu, nebát se vzít si na svá bedra i práci, kterou byste za normálních okolností v korporaci delegovali. Počáteční energie a nadšení jsou základem úspěchu vašeho projektu. Přinášejí totiž kritický bod zlomu v nadcházejících měsících.

Prioritou pro vaše investice by měly být nástroje nutné pro rozjezd podnikání – ať to je software či hardware, či cokoliv jiného. V některých případech si můžete i zažádat o příspěvek, externí financování – ať již ze státních zdrojů či ze zdrojů Evropské Unie. Nepůjde to však bez 3-5 letého strategického plánu, realisticky ohodnocené tržní příležitosti, či bez identifikace oblastí růstu a bez plánu toku peněz (cash-flow). Kalkulace toku peněž hned napoví, že z počátku je nutné škrtit veškeré náklady. Žádné „sexy“ kanceláře, auta či sekretářky. Jen zdravý rozum a záložní plán pro financování počátečních nákladů pro případ, že se předpoklady nepotvrdily a podnikatelský záměr se musí upravit.  

Učení se z chyb, sebedisciplína, neuhýbání od vytyčeného cíle, efektivnost a efektivita, obklopování se chytrými a schopnými lidmi, flexibilita a ochota převzít více rolí, to vše hraje roli, pokud chcete vybudovat velmi úspěšnou vlastní firmu.

Rozhodnutí stát se podnikatelem může znamenat pozitivní přelom ve vašem životě. Nová práce vás bude naplňovat, pokud i nadále budete naslouchat svým zákazníkům a najdete si svou skulinku na vysoce konkurenčním trhu. Budete mít pocit větší kontroly nad svým životem i nad svými rozhodnutími, do žil se vám vlije nová energie. Na druhou stranu však za jakékoliv chyby budete muset sami zaplatit a obviňovat za ně můžete jen sami sebe.

Všichni úspěšní podnikatelé se shodují, že to byla právě jejich vytrvalost a houževnatost a jejich schopnost dotahovat věci do konce, které jim pomohly překonávat překážky a přivést na svět něco nového, vzrušujícího. Něco, co jim přineslo svobodu a osobní naplnění, které by nikdy nemohli získat v korporátním světě.

***
Řada úspěšných podnikatelů začala až po 40

Některé mýty musí být zbořeny. Rychle. Třeba jako ten, že lidé po čtyřicítce jsou příliš staří na to, aby zvládli začít s podnikáním od nuly. Věk začínajícího podnikatele není rozhodujícím faktorem úspěchu, stejně jako pohlaví nebo barva pleti. Nejen ve sféře IT/Internetu. Diskuse o nízkém věku odvádějí pozornost od kvality podnikatelského záměru a jen prohlubují mezigenerační rozpory.

Adeo Ressi (39), zakladatel „The Founder Institute“ a „TheFunded.com“, který sám začal podnikat již ve dvaadvaceti letech, se nedávno naštval a zareagoval na články tvrdící, že vrcholovým věkem pro podnikání je 25 let. A svůj názor, podpořený statistikami a fakty, publikoval na serveru TechCrunch. Psal například o tom, že: „Nebude vám to trvat ani minutu. Když se rozhlédnete po příkladech ve světě, zjistíte, že jakákoliv teorie o vrcholovém věku zakladatele technologického start-upu je nepřesná. Existuje celá řada podnikatelů nad 30 let, jako například Evan Williams z Twitteru (v roce 2007 mu bylo 35 let), Mark Pincus ze Zyngy (v roce 2007 mu bylo 41), Arianna Huffington z Huffington Post (v roce 2005 54letá) a mnoho dalších.“

„V některých případech, se starší zakladatelé spojili s mladšími. Je to i příklad Google (Larry Page a Sergey Brin byli v roce 1998 teprve pětadvacetiletí, Ericu Schmidtovi bylo v roce 2001 46let). V jiných případech vyšly více úspěšnější klony z dílny starších podnikatelů, jako např. v Amazon (Jeffovi Bezosovi bylo v roce 1994 30 let). Mnoho mladých nadšenců bylo odsunuto na vedlejší kolej díky zkušenějším, což byl příklad PayPalu (Peter Thiel převzal firmu od mladších zakladatelů v roce 1998, když mu bylo 31).“

Nejlepší věk pro začátek podnikání neexistuje. Jak stárneme, tak jednoduše vyměňujeme jeden typ předností a silných stránek za jiný. Všechno se točí okolo tržní příležitosti. I v budoucnu uvidíme příběhy starších zakladatelů, kteří úspěšně zhmotní svůj inovační talent, zatímco je ostatní mladíčci budou napodobovat. A zároveň se budou i nadále vynořovat příklady naplněného „amerického snu“ u mladých, nedostudovaných, kteří opustí universitu, aby se z nich v budoucnu stali multi-milionáři (jako Steve Jobs z Apple, který z vysoké školy odešel v 18 letech po jednom semestru). Pokud ale budeme schopni vidět v těchto reálných životních příbězích vítězství skvělého podnikatelského záměru, osobních předpokladů, vytrvalosti a touhy změnit svět k lepšímu, nikoho nenapadne přemýšlet o věku, ani kritiky, ani investory.

Podnikání není pro každého. Jde o konkrétní příležitost na trhu a o připravenost podnikatele ji využít. Nepokrytá tržní skulinka musí rezonovat s vizí, posláním, schopnostmi a zkušenostmi každého podnikatele, který chce být úspěšný. Svou roli hraje i správné načasování.

Podnikání není pro každého. Buď máte nadšení a odvahu řídit svůj vlastní podnik, anebo nemáte. Věk by však neměl být omezením. Obzvláště když se ještě nechystáte do důchodu.

Adeo Ressi: "Is There A Peak Age For Entrepreneurship" 

***

 

Proč ženy nepomáhají svým kolegyním v kariéře?

"Potřebujeme ženy na všech úrovních, i na těch nejvyšších, aby pomohly změnit dynamiku a obsah konverzací tak, aby se (ve společnosti) názorům žen věnovala větší pozornost, aby byly více slyšet, ne aby byly přezírány a ignorovány,“ řekla Sheryl Sandberg COO firmy Facebook ve svém nedávném projevu čerstvým absolventkám Barnardské university.

Není tedy nejvyšší čas pro ženy v byznysu, aby se přestaly navzájem shazovat a aby se naopak začaly vzájemně podporovat v kariéře? Není náhodou nejvyšší čas, aby se zviditelnily pozitivní příklady těch žen, které pomáhají ostatním v profesním růstu? Aby se více mluvilo o nich a ne o takových, které to ještě nechápou? Jako třeba bývalá CEO Hewlett-Packard Carly Fiorina, v roce 2010 republikánská kandidátka do Senátu, která se při televizním interview, když netušila, že je snímána kamerami, obula do vzhledu vlasů své oponentky Boxer, místo aby řešila politické názory své konkurentky.

Proč se proboha tyto vysoce vzdělané, těžce pracující, inteligentní ženy tak bojí svých kolegyň? Proč si vzájemně sabotují svou kariéru? Proč si nepomáhají aspoň tak, jak je to běžné u mužů v byznyse?

Podle Susan Shapiro Barash, lektorky Manhattan College, která se zabývá výzkumem rozdílů pohlaví a je autorkou řady knih (např. "Tripping the Prom Queen: The Truth About Women and Rivalry"), je to pro ženy složitější: „je to takové malé tajemství mezi námi ženami, že se vzájemně nepodporujeme. V převážně mužském světě podnikání mají ženy pocit nedostatku, že pro ně dost nezbývá. Tato myšlenka je pak vede k žárlivosti a zášti. Myslí si, že musí bojovat o menší kus koláče…. Pokud jste součástí pohlaví, které ovládá společnost, nemusíte se pak chovat tímto způsobem.“

Její výzkum se také věnoval studiu věkového rozdílu: „Zjistila jsem, že se žena nespřátelí s jinou ženou, která bude o něco mladší, řekněme o 8-10 let, protože se bojí konkurence. Ale když je ženě 58 a jiné 28, nevidí pro sebe hrozbu, protože v době kdy mladší dosáhne na vrchol své kariéry, starší již bude v důchodu.“

Na začátek by stačilo, kdyby se ženy přestaly zaměřovat na své pohlaví a raději si představovaly množství příležitostí, úspěchů a hojnosti pro všechny. Tento nadhled by jim umožnil si zvýšit své sebevědomí, už by si více věřily, nevadilo by jim požádat o pomoc, umět jedna druhé odpustit a také by se lépe dokázaly vyrovnat s odmítnutím. Stejně tak by cítily, že pomocí druhým vlastně pomáhají sami sobě.

Ačkoliv již dnes existuje řada žen, která se pro-aktivně snaží jiným ženám pomáhat, podporovat a rozvíjet je, stejně nás ještě čeká dlouhá cesta. Každá z nás může již dnes udělat pro ostatní něco navíc. Každá z nás se o to může aspoň pokusit.

P.S. Evoluce ženských vztahů je dobře popsána v knize „What Every Working Women Should Know .. .And Do " od  Terry Prone, ve které kromě jiných témat rozebírá i historii vztahů a důvěry mezi ženami. Terry vidí souvislost mezi ženskou rivalitou a honem na čarodějnice v 15.-16. století. Při inkvizicích bylo umučeno nebo upáleno více jak jeden milion „čarodějnic“ v celé Evropě, na základě udání jiných žen, které církvi donášely. A protože charakteristika tzv. čarodějnice byla více než vágní a těžce prokazatelná (nevěra, ambice, sexuální touha, krása – mimochodem rysy běžně akceptované u mužů), pro nevinné ženy toto znamenalo jasný ortel smrti. Terry Prone své poznatky shrnula v jedné větě: „muž tě může zabít, ale je to právě žena, která tě zradí a u něho očerní.“

Facebook´s COO Sandberg Speech - The Women Of My Generation Blew It So Equality Is Up To You Graduates

Video: Fiorina on Boxer´s Hair

***

Vítězství lásky nad předsudky 

Mnoho příběhů o lásce, které nebylo přáno, a přesto přetrvala, již bylo odvyprávěno. Jeden však na svoje posluchače teprve čeká. Příběh mého dědečka.

Měl to štěstí, že se narodil do dobré rodiny. A tu smůlu, že jako syn hraběnky patřil do skupiny mladých mužů, od kterých se očekávalo, že se ožení s dívkou „modré krve“. On však jakoby předstihl svou dobu. Láska pro něj měla větší hodnotu než peníze a společenský status. Vzepřel se rodině a následoval své srdce. Oženil se s neurozenou, ale přesto duchem nádhernou a chytrou - mojí babičkou. Rozhodl se, že si bude žít svůj život podle svého a naplno. A to ještě netušil, že mu osud ten život odměřil jen krátkým metrem.

Skončil v koncentračním táboře. Nikdy se již nedozvíme pravý důvod. Možná díky svému šlechtickému původu. Anebo díky své vedoucí roli v regionálním Sokole, díky které patřil k nejvlivnějším lidem ve městě. Anebo díky tomu, že byl uznávaný profesor, malíř a všestranný člověk, který nejen že hrál na sedm hudebních nástrojů, ale vedl i bohatý společenský život. Odvedli ho přímo z vyučování. Bez rozloučení. Zemřel v Osvětimi, sedm měsíců po zatčení. V bolestech, bez léků a bez pomoci (spoluvězni měli zakázáno mu pomáhat). Přesto silný a odhodlaný, odmítající jít do plynu. Bylo mu teprve 32 let. Při umírání fyzicky trpěl. Ale mentálně se zlomit nenechal. Věděl, že udělal správnou věc, když bojoval o svou lásku a užil si s ní aspoň část svého krátkého života.  Byla tam s ním. Aspoň v myšlenkách. Stejně tak, jako jeho syn, kterého nikdy neviděl. Narodil se totiž až po zatčení.

Dědeček po sobě zanechal spoustu hřejivých pocitů i kolekci svých obrazů, které nám i budoucím generacím budou napořád připomínat, že uměl milovat život a že stojí za to bojovat o své ideály, neboť nikdy nevíme, co přinese budoucnost.  Jeden obraz je však cennější, než ty ostatní. Ten, co nestihl domalovat. Ten portrét mé babičky …

Nikdy nemáme plnou kontrolu nad svým životem, ale vždy můžeme ze sebe dát to nejlepší. A když se nám tohle povede, nemusíme nikdy litovat, že nemůžeme vrátit čas zpátky a prožít svůj vyměřený život lépe.

P.S. Městský úřad v Mladé Boleslavi nechal po sametové revoluci v roce 1989 pojmenovat jednu ulici po mém dědečkovi, Vladimíru Regnerovi. Na památku jeho 100-letého výročí narození nyní připravují pro veřejnost výstavu  jeho obrazů v prostorách Mladoboleslavského hradu. Vernisáž se koná 6. Srpna 2011.

 

***

Jaromír Jágr chápe úspěch lépe než naši politici

„Mám ohromnou radost, že jsme našimi výkony mohli rozdat radost lidem. To málokdo v životě pocítí, že může třeba na dva týdny změnit myšlení lidí, může jim dát zapomenout na problémy,“ řekl Jaromír Jágr v rozhovoru pro Sport.cz před odjezdem z mistrovství světa v hokeji v Bratislavě, na kterém vybojoval spolu se svým týmem bronzovou medaili. „A oni zase dají zapomenout nám. To je taková  výměna energií a toho úspěchu.“

Jaromír Jágr (39) ušel od počátku své kariéry dlouhou cestu a nyní dobře chápe, jaké jsou principy úspěchu, dávání a braní, ovlivňování a inspirování lidí, stejně jako i to, že lidé potřebují vizi a osobní pokoru, aby tuto vizi naplnili.

George Sheenan jednou řekl: „Úspěch znamená mít kuráž a odhodlanost se stát tím člověkem, kterým si myslíte, že jste měli být.“ Jeho rčení bych ráda doplnila – úspěšným jste tehdy, když váš osobní úspěch přináší dobré věci i pro ostatní, ať je to sportovní tým, fanoušci, národ či společnost jako taková. Vítězství jednotlivce nikomu nepřinese dlouhodobé uspokojení. Nemá hodnotu, pokud není v zájmu většiny, která toto vítězství sdílením násobí.

Nemůžeme být sobečtí, když se snažíme měnit názory lidí pro dobrou věc. Nemůžeme zvítězit, pokud se nesnažíme dosáhnout opravdového úspěchu – budovat lepší svět pro naše děti i pro další pokolení.

„Úspěch znamená dělat věci, které je potřeba udělat, když je potřeba je udělat, způsobem, kterým se mají udělat, ať se vám to zrovna líbí nebo ne.“ (citace anonym)

Pokud budeme jednat jen ve svém zájmu a přestaneme se ohlížet na ostatní, budeme zranitelní. Nyní máme na výběr, ale budeme tu možnost mít i v budoucnosti?

P.S. „Přála bych si, aby tyto myšlenky našly cestu k českým politikům i ke špičkám byznysu i obyčejným lidem. Přála bych si, aby ti, kteří si pro sebe vybrali cestu užívání si života – v duchu „chci dělat v životě jen to, co mě baví. Až dosáhnu tohoto bodu, budu se považovat za úspěšného“- přidali ke svému snažení také dimenzi navíc – dimenzi, jak mohou přispět ostatním, protože jinak u nás nezbude nikdo, kdo by chtěl usilovat o lepší budoucnost.

***

Seznamte se, prosím: David Coulthard, ambasador značky

David Coulthard (40) se pořád cítí mlád a sexy, a tak není divu, že nechce opustit záře reflektorů. Poté, co odešel závodní stáje Formule 1, se odmítl zařadit mezi sportovní důchodce, užívající si své potem vydřené peníze. Potřebuje totiž svou pravidelnou dávku adrenalinu. Každý den.

David Coulthard se rozhodl vytěžit své kontakty z dob aktivního působení ve Formuli 1. Kromě své práce komentátora televize BBC, poradce firmy Red Bull a závodníka DTM,  cestuje David po světě, aby se s lidmi dělil o svou vášeň pro značky, které má rád. Práce Davida Coultharda je podobná těm, které bychom mohli nazvat misionáři značek. Chce vidět své favority vítězit. Nepřesvědčuje zákazníky, aby si koupili výrobek, ale mluví o svém životním stylu, do kterého tyto značky báječně zapadají.

Náročnější zákazníci

Využívání „ambasadorů značek (brand ambassadors)“ není ve světě „word-of-mouth (WOM)“ marketingu ničím novým. Co se však změnilo, je očekávání zákazníků. Zákazníci se již nespokojí s monologem celebrit. Chtějí od značky V.I.P. opečovávání na vyšší úrovni. A to vyžaduje větší kreativitu a úsilí pořádajících agentur.

Zákazníci nechtějí jen celebritu napodobovat, chtějí se s celebritou vyfotit a osobně si s ní promluvit. „Rady celebrit“ se daleko více opírají o aktivní naslouchání zákazníkům, o dialog a to nejen na sociálních sítích. Nenásilný prodej luxusních značek buduje daleko silnější image, než agresivní prodej spojený se speciálními nabídkami.

Osobní hodnoty a postoje celebrit se přenášejí na značky a tak přispívají k budování vysoce kvalitního image, který je pak v konečném důsledku pro zákazníka důležitější než zboží samo.

Důležitá je autentičnost a kontinuita

Zákazníci důvěřují ambasadorům značky a V.I.P. akcím jen tehdy, když nejde o jednorázovou akci, když je značka kontinuálně opečovává a když je komunikace značky sladěna ve všech kanálech, při každém osobním kontaktu se zákazníkem. Zákazníci se změní v „posedlé fanoušky“, kteří neváhají svou vášní nakazit své rodiny, přátele a známé, pouze pokud značka a její ambasadoři opakovaně předčí jejich očekávání. Setkání s celebritou - ambasadorem značky - je pro ně pak jen impulsem, aby se sami stali aktivními misionáři, kteří budou ovlivňovat ostatní.

Je těžké odhadnout, kterého z pilotů Formule 1 si budou lidé pamatovat i po ukončení závodní kariéry. Bude to ten z nich, který opakovaně vítězil na závodním okruhu anebo to bude ten, který je charismatický a předává lidem nějaké poslání? Bude to ten, který chce vyhrávat za každou cenu anebo ten, který nám umožní cítit se tak, že i my můžeme být úspěšní?

***

Profil Davida Marshalla Coultharda

David Marshall Coulthard, narozený ve Skotsku v roce 1971, působil jako závodník Formule 1 již od roku 1994. Během své 15 leté závodní kariéry vyhrál celkem 13 Grand Prix. Za své úspěchy byl v roce 2010 odměněn titulem MBE – člen Řádu Britského impéria. Nyní žije v Monaku se svou Belgickou ženou a 3-letým synem. Podporuje nadaci Křídla pro život, která se zabývá výzkumem problémů s páteří. Tuto nadaci založil v roce 2004 CEO firmy Red Bull Mateschitz společně s motokrosovým světovým šampiónem Kinigadnerem. Davidova autobiografie nazvaná „It Is What It Is“ vyšla v roce 2007.

Prahu si David Coulthard oblíbil

Prahu navštěvuje David Coulthard pravidelně. Během své poslední návštěvy zavítal i do obchodu Hugo Boss Na Příkopě. Předal zde svou helmu z Formule 1 české top modelce Tereze Maxové, aby ji mohla vydražit pro svou nadaci. Tato akce se konala při příležitosti oslav 30leté spolupráce firmy Hugo Boss a Vodafone McLaren Mercedes. David Coulthard spolupracuje se značkou Hugo Boss již řadu let. Jako její ambasador se objevuje nejen na oficiálních otevřeních významných obchodů této značky a na módních přehlídkách, ale také na jachtových závodech a dalších příležitostech.

***
Ten druhý Václav Klaus na Twitteru

Ukradnout osobní identitu je na twitteru jednoduché

Nepravý Václav Klaus se stal populárním na Twitteru, jakmile začal vtipkovat o ukradnutém peru. Následovníci začali narůstat geometrickou řadou. Problémem je, že používá fotku pravého pana prezidenta a dokonce připojil i link na oficiální webové stránky hradu.

Typický příklad, který se stává známým lidem. Firma Twitter však takovéto případy moc řešit nechce, již od svého začátku podporovala na své síti satiru. Mezi Twitterem dovolenou parodií a neschváleným zneužitím je úzká tenká čára. Podle Twitteru „imitátorství je napodobování jiné osoby nebo firmy za účelem zábavy. Vydávání se za někoho jiného bez cíle parodie představuje porušení pravidel Twitter“. Příliš vágní definice pro oběti zneužití.

Zažil to již i Donald Trump nebo Robert Kiyosaki. Raději než vyjednávat o odkoupení, se rozhodli prezentovat se na této sociální síti pod upraveným jménem @realDonaldTrump" a "@theRealKiyosaki" (skutečný Donald Trump, skutečný Kiyosaki) a navíc ještě využili speciální ověřovací službu sítě Twitter pro celebrity a politiky, kterou byl Twitter dotlačen zavést díky řadě „skandálů“ známých osobností. Tato služba na vyžádání pro vybrané osobnosti dává možnost přidat ke twitterové adrese označení o ověření totožnosti.

Proč to hackeři dělají

Ne všichni imitátoři to dělají z finančních důvodů, s vidinou tučných odměn od pravých osobností za odkoupení adres (jak se již naučili při registrování webových adres). Někteří se tím chtějí jen bavit a užívat si možnost po určitou dobu se vyhřívat na výsluní slávy. Chtějí být „cool“, „in“ anebo jen „funny“. Prostě jim dělá radost, že šíří místní vtipy. Co se však stane, až si vybudují svůj vliv a podaří se jim přilákat řadu „následovatelů“, kterým vyšlou nepravdivou poplašnou zprávu?

I vy můžete ztratit svou identitu na sociální síti

Hrozba ztráty identity na sociálních sítích dnes nestraší jen celebrity. Twitter má sám o sobě mezi 175 a 200 milióny registrovaných uživatelů po celém světě. A pokud se dále bude tímto tempem rozvíjet, je možné, že i vaše jméno bude cenou komoditou. Nebude ji moci zneužít vaše ex- či člověk, se kterým máte nevyřízené účty anebo někdo, kdo Vám úspěch nepřeje  (jak se již několikrát v USA stalo). Nepodaří se jim to, jen pokud budete prozíraví již dnes a zaregistrujete si svoji twitterovou adresu.. A zdarma se stanete vlastníky něčeho, co Vám patří. Vyhnete se tomu, že budete v budoucnost vymýšlet krkolomná jména, ochráníte svou osobní identitu a usnadníte svým známým, aby Vás lehce našli a následovali.

Nezastavujte se jen u registrace uživatelského jména.

Sledujte zmínky o svém jménu na vyhledávačích či s pomocí profesionálních nástrojů. V případě zneužití jednejte okamžitě a zabraňte zneužití své reputace. Pokud jste celebrita, politik či mediálně známá osoba, zamezte tomu, abyste byli „twitterjacked" („uneseni“ na twitteru), jak se to stalo již osobnostem jako je Ashton Kutcher, Oprah Winfrey, Bill Gates nebo Condoleezza Rice, když se nějaký hacker napojil na jejich osobní twitter účty a pod jejich jménem vysílal do sítě twitter nepravdivé a skandální zprávy.

Zapojte se a vybudujte si svou značku na síti Twitter, čtěte, sdílejte a vydávejte zprávy. Přiláká vám to řadu následovatelů. Dříve či později vaše osobní aktivní účast převálcuje ty nepravé imitátory, protože v konečném důsledku čtenáři jdou raději za kvalitou, kterou mohou získat jen od autentické osoby, kterou uznávají.

Příležitost pro právníky?

Krádeže identity, porušování autorských práv a práv na ochranu osobnosti v prostoru zvaném Twitterverse přináší právní důsledky. Oficiálně doporučuje Twitter obětem zneužití kontaktovat skupinu Terms of Service. Ale mezitím běží čas a ne vždy se podaří rychle zareagovat, reputace může být již poškozena.S dalším rozvojem sociálních sítí, těchto relativně nových médií, poroste i příležitost pro zneužívání práv na ochranu osobnosti. Můžeme tedy očekávat zajímavé právní případy.

***
Jak rychle nezestárnout?

Minulý týden jsem se na Facebooku propojila s dobrým známým. Docela dlouho jsme se neviděli. Poslal mi z legrace fotku na připomenutí „zlatých“ časů. Prý jakoby to bylo teprve včera. Měla jsem sto chutí ho opravit, té fotce je už více jak 17 let… Cítila jsem se stará, když jsem si uvědomila, že je to tak dávno? Co se od té doby stalo s mojí spontánností? Jak moc mě během mé profesní kariéry semlelo manažerské prostředí a snaha se přizpůsobit uhlazené firemní kultuře?

Stárnutí je téma, které lidé neradi otevírají. Ale přitom je to tak jednoduché. Křivka stárnutí je propojená s procesem učením. Nemůžeme zestárnout, pokud se každý den budeme učit něco nového a když budeme posouvat hranice v naší mysli. Nemůžeme zestárnout, když na sobě budeme neustále pracovat, abychom si tříbili způsob, jak myslíme a jak se chováme, když se aktivně budeme prát s překážkami, kterým čelíme. Životní výzvy jsou pro nás dobré, protože nám pomáhají rozšiřovat obzory, pomáhají nám prokázat, co v nás opravdu je a tak naši duši udržují mladou a tvořivou. Čím výše míříme, tím jsou tyto překážky větší a tím více musíme kreativně přemýšlet, abychom je zdolali.

Cítit se „navždy mladý“znamená, že se s profesním i osobním životem umíme poprat s lehkostí. Cítit se mladý znamená, že umíme v sobě hýčkat své malé „já“, to malé dítě v sobě. Že jsme nezapomněli na vlastnosti, které jsme měli jako mladí – ať už na přirozenou zvídavost, spontánnost, hravost či nekonečný čistý smích, bez zbytečných strachů.

Většina z nás dospělých ztrácí chuť „si hrát“ s tím, jak se na ně nabalují starosti a zodpovědnosti života. Zavíráme se před novinkami či hlubokými myšlenkami. Žijeme reaktivní, pasivní, pohodlný život. Bojíme se pokoušet své štěstí a riskovat, žít naplno díky získávání nových zkušeností. Bojíme se hledat svou „velikost“.

Ale musí to tak opravdu být? Jak by asi vypadal náš život, kdybychom do něj přidali trochu více spontánnosti? Jak bychom se asi cítili v práci, kdybychom do ní přidali více elánu, představivosti a humoru? Jak bychom se asi cítili, kdybychom si konečně začali naplno užívat každou vteřinu té cesty s názvem život?

“Stárnou jen lidé, kteří nemají chuť se zlepšovat a kteří ztratí kontakt se svou přirozenou zvědavostí,“ Robin Sharma.

***
Jak se Howardu Schultzovi podařilo navrátit duši Starbucksu

Cesta od orientace na Wall Street zpět k zákazníkovi

Howard Schultz je v poslední době hodně populární. Minimálně ze tří důvodů. Starbucks oslavil 30.března své  40. narozeniny. Howard nedávno vydal svou druhou knihu „Onwards - How Starbucks Fought For Its Life Without Losing its Soul“  (Směřovat kupředu – Jak Starbucks bojoval o přežití, aniž by ztratil svou duši). A za třetí i proto, že je skutečným lídrem, který jde ostatním příkladem a nejen tím přináší firmě neskutečnou publicitu. Podařilo se mu totiž znovu nastartovat firmu k růstu poté, co se po osmileté přestávce vrátil v roce 2008 do role CEO (generálního ředitele).

Starbucks se pod jeho vedením stal světově největším kavárenským řetězcem. Ale ještě v roce 2007 bylo vše jinak. Úspěchy zastiňovaly manažerské chyby. Starbucks – stejně jako řada jiných úspěšných firem na vrcholu – ztratila své zaměření na zákazníka. Místo toho bylo veškeré úsilí věnováno tomu, aby se splnila očekávání burzy. Extrémní tlak ze strany Wall Street vedl k přehnané expanzi a ke ztrátě původního podnikatelského ducha firmy, postaveného na co nejlepším uspokojení potřeb zákazníků.

Vyvézt firmu z krize znamenalo pro všechny přijmout nepříjemná rozhodnutí a tvrdou mravenčí práci. Starbucks se musel vrátit ke kořenům, postavených na zákaznických hodnotách, vizi, poslání, a také agresivní inovaci a využívání příležitostí rychle se vyvíjejícího se prostředí sociálních médií. Prioritou bylo udržení loajality klíčových zákazníků Starbucks za každou cenu. Podle Howardových slov: „Udržení koncentrace pouze na stávající klíčové zákazníky v době krize, nám usnadnilo překonat pokles.“…  „Neboť získání právě těchto našich „skalních“ příznivců už by v budoucnosti bylo příliš obtížné.“

Howard věděl, že pro to, aby zvítězil, potřebuje, aby značka Starbucks byla jedinečná a autentická, v souladu s potřebami zákazníků. Lidé rádi podporují značky a firmy, jejichž hodnoty jsou srovnatelné s jejich vlastními. Tyto hodnoty musí být inspirativní, musí jimi žít nejen zaměstnanci, ale musí být cítit i z prostředí kaváren. Skutečná značka musí žít i mimo vlastní distribuční síť.

To byl jeden z důvodů, proč Starbucks intenzivně začal emočně působit na zákazníky i mimo kavárny. Našel recept, jak se stát jednou z nejvíce relevantních značek pro zákazníky, kteří tráví hodně času na sociálních sítích, jako např. Facebook, Twitter nebo Foursquare. Starbucks se stal ikonickou moderní značkou, často používanou jako měřítko úspěšnosti, nejen v kavárenském podnikání.

Howard věděl, že „Zaměstnanci chtějí pracovat pro firmu, na kterou jsou pyšní.“ Pro Howarda vždy nejdůležitějšími lidmi ve Starbucks byli ti, kteří nosí zelenou zástěru. Proto jeho první kroky v roli navrátivšího se generálního ředitele byly pro řadu lidí překvapující. Na tři hodiny zavřel veškeré kavárny v Severní Americe, aby umožnil znovu vyškolení všech zaměstnanců (což ho stálo 6 miliónů dolarů) a pro 10 000 vedoucích kaváren uspořádal pracovní konferenci (která ho stála dalších 30 miliónů). Omluvil se všem zaměstnancům za rozhodnutí,  která byla přijala vedením firmy v minulosti a které vedla k vážným finančním problémům firmy.

„Nejdůležitější charakteristikou úspěšného CEO je vybudování důvěry u lidí ve firmě. Nemůžeme předčit očekávání našich zákazníků, pokud nemůžeme překročit očekávání našich vlastních zaměstnanců.“

„Úspěch se nedá nárokovat. Člověk si ho musí zasloužit… Jakmile získáte věrnost a důvěru zákazníků, musíte se neustále snažit, abyste si ji zasloužili,“ řekl Howard. Starbucks nyní znovu roste, jeho akcie se oproti dnu v roce 2008 zvedly o 350%. Výzvou do budoucna bude tento trend udržet, aby se opět nestalo, že firma usne na vavřínech.

Osobní poslání Howarda Schultze:

“Sni více, než si ostatní myslí, že je praktické…očekávej více, než si ostatní myslí, že je možné.”

***

Proč jsem zaháčkovaná a proč byste ani vy neměli ignorovat Twitter.

LinkedIn, Facebook nebo Twitter již dávno nejsou, jak si mnozí skeptici na počátku mysleli, módním výstřelkem, vhodným pro mediální, marketingové, IT či personální profesionály. Naopak, stále více lidí a firem zjistilo, že již nejde se nezúčastnit. Otázkou tedy zůstává, proč máte začít vysílat světu své „tweety“ zrovna vy?

Když se zapojíte do komunity na síti Twitter, můžete se přiřadit ke skupině lidí, kteří mají stejné zájmy jako vy, budete si moci přečíst zprávy z celého světa rychleji, než je dnes můžete získat v on-line médiích, ať již z uznávaných oficiálních zdrojů (noviny, časopisy), nebo od autorit z oblasti politiky, byznysu či šoubyznysu. Pokrokové firmy či jen samotní účastníci vás obohatí o své postřehy. Nikdy před tím nebylo tak jednoduché dostat se tak blízko uznávaným osobnostem ve svém oboru, jejichž proud tweetů ideálně tvoří 80% profesních a 20% osobních zpráv, komentářů, hodnocení či blogů.

Buď tvoříte své zprávy světu sami nebo přeposíláte (tweetujete) již existující zprávy - ať již z vaší komunity nebo z různých on-line zdrojů. Umožňujete tak bleskové šíření všech informací. Twitter je také ideální nástroj pro získávání nových známých i pro ovlivňování veřejnosti. S Twitterem můžete dělat i revoluci. Přesvědčil se o tom nedávno i Wael Ghonim, když s pomocí sítě Twitter vyzýval Egyptský národ k akci (více v blogu http://bit.ly/gU66z0). Zprávy se šíří velmi rychle a podpora dobré věci také.

Jednou z největších překážek na začátku je vybudování si své mikro-komunitu. Začněte lidmi, které znáte či těmi, o kterých víte, že jsou aktivní na Twitteru již delší dobu. Prostudujte jejich kontakty a vyberte si ty, které vás zajímají.  Přidejte k tomu vydavatelství knih či časopisů, která vás zajímají. Obkoukejte, jaké zprávy tito lidé posílají a jak je formulují, jaké zkratky používají (znaménko “#” před slovem například usnadní vyhledávači najít Váš příspěvek, zkratka “RT” znamená, že přeposíláte již existující zprávu dále (retweet). Vaši následovatelé (followers) k vám pak budou přitahováni podle toho, jaká témata a jaký profil osobností jste si vybrali. Když vás někdo následuje, je dobrým zvykem mu to oplatit a následovat ho také, jinak se může stát, že se po pár týdnech rozmyslí a ze svých kontaktů vás vymaže.

Zkuste se zapojit aspoň na týden a možná budete překvapeni, jakou okamžitou hodnotu vám Twitter přinese. Teprve pak budete zcela pohlceni ve světě “cvrlikání” (doslovný překlad slova twitter).

Oříškem pro někoho může být se na začátku naučit formulovat zprávy pro svou komunitu. Existuje totiž limit 140 písmen, což umožní, že musíte jít rovnou k věci. Neztrácíte čas svých čtenářů a to ani když využijete možnost poslat někomu, kdo vás následuje, osobní e-mail. Mnoho celebrit posílá do světa náhodné citáty známých lidí a to zrovna nebudí důvěryhodnost, neboť po čase se můžete ptát, zda to za ně náhodou nepíše někdo jiný. Proto je u všech sdělení důležitá osobní autentičnost.

Ačkoliv Twitteru světově roste počet registrovaných lidí (ca 200mil.), stále jeho využítí není plně doceněno a rozšířeno, obzvláště mimo území Spojených států. Oproti tomu má Facebook již více jak 643 mil. lidí (LinkedIn  má více jak 100 miliónů). Určitou překážkou je jazyková bariéra, kterou  se již částečně daří odstraňovat – pro světové velmoce má Twitter své jazykové mutace, v menších zemích se najdou nadšenci, kteří se snaží ve svých vytvořených seznamech (“LIST” ) sdružovat lidi ze stejné země. Egypt má svou vlastní speciální sekci. Oficiální stránky Twitter pro Německo @twitter_de následuje 287 tisíc lidí, pro Francii @twitter_fr 388 tisíc, pro Itálii @twitter_it 312 tisíc.

Twitter není jen o rychlém šíření zpráv a o souhrnném přehledu, který umožňuje čtenářům, aby se zahloubali jen do témat, která je více zajímají. Jde i o inspiraci, výměnu názorů, zkušeností a podnětů mezi lidmi, kteří by se jinak neměli možnost poznat, neboť jsou roztroušeni po celém světě.  Oproti tomu je Facebook hlavně o sdílení osobních novinek a zpráv s rodinou, přáteli či blízkými známými, neboť jim musíme dovolit se připojit, tedy pokud se nedáme cestou Facebook stránek, které využívají firmy a značky. LinkedIn je zase nejlepší pro budování reputace a networking během celé profesní kariéry, neboť umožňuje udržovat osobní kontakty s klíčovými lidmi, i když změní zaměstnání či své kontaktní údaje.  A pro personální agentury a malé firmy je LinkedIn nedocenitelná databáze profilů.

Čím více se vám daří se zapojit do všech třech sociálních sítí,čím více přemýšlíte o obsahu, který vysíláte do světa, o času sdílení i o relevantnosti pro vaší cílovou skupinu, tím větší bude váš zásah a vaše osobní značka se posílí. 

*** „Králova řeč“? Dobrá škola.

V Oskary ověnčeném filmu „Králova řeč“ je vidět zajímavá paralela. Počátkem 30.let se začalo masově rozšiřovat rádio a král pochopil, že bez jeho využití si neudrží svou vůdčí roli. Dnes se něco podobného děje v oblasti sociálních sítí. Kdo je bude umět využívat, získá převahu.

Král Jiří V. již v roce 1934 věděl, že vládnutí není jen o tom být viděn na obraze. Každý, kdo chce něco dosáhnout, ať je to král, nebo dnes ředitel či vlastník firmy, se musí dostat lidem „pod kůži“. Musí být hercem, bavičem i vizionářem. Musí mít vlastní styl i názor. Národy, firmy i značky potřebují někoho, kdo je povede a bude se prát o jejich zájmy. Potřebují někoho, kdo je bude spojovat a inspirovat.

Kolik ale existuje pokrokových manažerů, kteří pochopili, že nová média nelze jen pasivně využívat pro vizuální prezentaci firem a značek? Kolik z nich dokáže se svými fanoušky smysluplně komunikovat a dostat se tak až k jejich srdcím?

V "Králově řeči" se princ Albert, vévoda z Yorku (později král Jiří VI.) s velkou vůlí a sebezapřením pere se svou vadou řeči. Chápe, že nemůže uspět bez toho, aniž by odstranil své koktání. Ví, že se mluvení do rádia musí naučit, aby neztratil krok s dobou. Nakonec to zvládá s intenzitou sobě vlastní a mluví plynule.

Co je dnes potřeba k tomu, aby se prorazil „skleněný strop“ u nás v Čechách, aby konverzace firem a značek na sociálních sítích nebyla jen umělá a „koktavá“?  Princ Albert by měl jasnou odpověď.

Je potřeba vůle se něco nového učit a nevzdávat to hned po počátečních neúspěších. Je potřeba jít za lidmi a nečekat, až oni přijdou za vámi. Musíte mluvit jazykem mladých na místě, které je pro ně přirozené (Facebook, YouTube, Twitter, LinkedIn).

Vypadá to tak snadně, co myslíte?

Podívejte se na statistiku pochopení role sociálních médií v zahraničí a jaké jsou světové trendy:Trends In Social Media Europe / Worldwide
Statistics on Low Social Media Understanding




***
Japonské "Memento mori" *

Zemětřesení v Japonsku, následované ničivými tsunami, potvrdilo starou pravdu – musíme žít naplno v současnosti, neboť budoucnosti se už nemusíme dočkat.

Nikdy bychom si tuto katastrofu nedovedli představit, dokonce ani v našich nejstrašnějších snech. Japonsko je vysoce civilizovaná země, s řadou propracovaných plánů pro katastrofy, s vyspělou technikou i elektronikou. Přesto nám matka příroda ukázala, jak jsme my – lidé – zranitelní.

Není to potrestání Japonců za špatné skutky, přesto právě oni nesou na svých bedrech tíhu této katastrofy. Ti, co přežili, teď musí najít sílu se vyrovnat se ztrátou členů rodiny či přátel, se ztrátou domova, práce i míst, se kterými je poutaly vzpomínky z minulosti.  Někteří jsou nyní zcela bez přístřeší, potýkají se s nedostatkem elektřiny i základních potravin. Všichni jsou na tom stejně. Bez ohledu na to, jaké jmění za svůj život nashromáždili, bez ohledu na to, jakými hmotnými statky se mohli pyšnit v minulosti. Jsou jakoby „nazí“, jen se svými vzpomínkami z minulosti a vírou v lepší budoucnost.

Nikdy není pozdě říci svým blízkým a přátelům, jak moc je milujete a jak moc vám na nich záleží. Nikdy není příliš pozdě poděkovat těm, kdo si to zasloužili. Ještě není pozdě začít si užívat každého okamžiku v životě. Nalézt si cestu ke štěstí. ...ke štěstí vyjádřenému jinak, než hmotnými statky. Neboť ty mohou z ničeho nic odnést přírodní katastrofy...

 “Sněte, jako kdybyste měli žít navěky. Žijte, jako byste měli zemřít již dnes.” James Dean

“CARPE DIEM (Užívejte každého dne)! “Horace

* Memento mori = nezapomínejte na smrt.

Jak pomoci Japoncům (zdroj: Novinky.cz)

Česká pobočka Armády spásy kvůli katastrofě v Japonsku otevřela sbírku na pomoc obětem. Výtěžek předá pobočce Armády spásy v Japonsku. Přispět lze zasláním SMS zprávy ve tvaru DMS ARMADASPASY na číslo 87 777 nebo převodem peněz na účet sbírky 475 335 533/0300, variabilní symbol 222.

Sbírku zahájil také Český červený kříž. Jeho složky již od pátku operují přímo v terénu. Dary mohou zájemci směřovat na účet 222826/5500, variabilní symbol 999.

V Japonsku také působí Lékaři bez hranic : Číslo sbírkového účtu veřejné sbírky pro krizové zásahy je  2101050700 / 2700, variabilní symbol: 99

***
Nejzajímavější citace Steva Jobse. Nelze na ně zapomenout.

Steve Jobs opět pozitivně překvapil. Minulý týden se nečekaně objevil před odbornou veřejností při příležitosti uvedení nového tabletu iPad2.  Přišel, ačkoliv je vážně nemocný. Do své přednášky dal spoustu energie, ostatně jako vždy, i když ho tentokrát vyčerpává jeho zdravotní stav a spekulace médií o jeho blížící se smrti. Přesto přezevšechno Steve Jobs opět zářil. Ovace, kterých se mu dostalo byly více než zasloužené.

Obdivuji Steva Jobse pro jeho vůdcovské schopnosti. Nejsem tak přísná jako ostatní na jeho slabé stránky (říká se, že zaměstnanci firmy Apple jsou pořád pod tlakem a žijí ve strachu o své zaměstnání). Ať je pravda jakákoliv, Steve dokáže pro Apple získat nejlepší z nejlepších a motivovat je, aby ze sebe pro firmu odevzdávali s nadšením vše. Jdou za Jobsem proto, že firmě Apple jde o více, než jen vydělávat peníze. Apple má své vyšší poslání. Steve je napůl genius, napůl umělec, který se již natrvalo zapsal do historie. Nestalo by se však, kdyby neměl vyjímečné osobní vlastnosti.

Čím se vyznačují velcí lídři a Steve Jobs to ovládá lépe než ostatní?

VIZE A POSLÁNÍ

-           “Naši zákazníci chtějí vědět, kdo je Apple a co reprezentuje, jak zapadá do současného světa. Nejsme tu proto, abychom vyráběli krabice pro lidi, aby mohli dělat svou práci, ačkoliv to děláme dobře, někdy dokonce lépe než ostatní. Ale Apple je o něčem více. Apple ve svém jádru reprezentuje základní hodnotu, která odráží víru, že lidé s vášní mohou změnit svět k lepšímu” 1997, projev Steva Jobse zaměstnancům

 “Cílem nikdy nebylo porazit konkurenci nebo vydělat více peněz, cílem bylo dělat to nejlepší možné, anebo něco ještě trochu vyjímečnějšího.”

VÁŠEŇ / ZAPÁLENÍ PRO VĚC

“Jsem ochoten bořit zdi, budovat mosty a zapalovat ohně. Mám velké zkušenosti, mnoho energie a troche té “vizionářské věci” a nebojím se začínat od začátku.” Životopis Steva Jobse

“Pokud nemáte zapálení pro věc, nemůžete přežít. Vzdáte se. Musíte mít myšlenku, problém nebo něco, co nefunguje, co chcete změnit k lepšímu s vášní, jinak nebudete mít vytrvalost dotáhnout věci do konce.

ODVAHA

“Vždy mě přitahovaly revoluční změny. Nevím proč. Asi proto, že jsou těžší, že jsou emočně více stresující. A obvykle u nich procházíte obdobím, kdy vám každý říká, že jste totálně selhali.”

“Inspiraci jsem čerpal od svého hrdiny, Boba Dylana. Jedna věc, kterou jsem na Dylanovi obdivoval byla, že odmítal stagnovat. Mnoho úspěšných umělců v určitém momentu své kariéry zakrní: dělají pořád jen to, co je udělalo úspěšnými na počátku, ale nevyvíjejí se. Pokud neustále riskují neúspěch, zústávají stále umělci. Dylan a Picasso vždy riskovali prohru.” 1998, Steve Jobs pro časopis Fortune

INVENCE

“Inovace nesouvisí s tím, kolik utratíte peněz za vědu a výzkum (R&D). Když Apple uvedl na trh Mac, IBM utrácelo přinejmenším 100x více. Není to o penězích. Je to o lidech, které máte, jak jsou vedeni a jak dobře chápete problematiku.” 1998 pro časopis Fortune

 “Proces zefektiňuje věci. Ale inovace přichází od lidí, kteří se sejdou na chodbách či svolají spontánní schůzku na 22:30 hodin v noci, aby probrali novou myšlenku, nebo proto, že si uvědomili, že přišli na něco, co jim umožní posunout existující projekty kupředu. Jde o spontánní setkání 6 lidí, svolaných někým, který si myslí že přišel na nejpřevratnější věc a chce slyšet od ostatních, co si o tom myslí.” 2004 pro časopis Business Week

PERFEKCIONISMUS A VYTRVALOST

“Být měřítkem kvality. Někteří lidé nejsou zvyklí na prostředí, kde se očekává vyjímečnost.”

 “Když se začínáte dívat na problém a myslíte si, že je opravdu jednoduché ho vyřešit, nerozumíte, jak komplexní problém opravdu je. Jakmile se do problému ponoříte… pochopíte, že je více komplikovanější a přicházíte se všemi těmi spletitými řešeními. A to je bod, kdy se většina lidí zastaví a řešení fungují jen po určitou dobu. Ale skutečně vyjímečný člověk pokračuje dále, nalézá skutečnou podstatu problému a přichází s elegantním řešením, které funguje na všech úrovních.”

DISCIPLÍNA A ROZHODNOST

“Vše se zjednodušilo.Soustředění se na podstatné a jednoduchost – to je má mantra.Musíme se zaměřit a dělat věci, ve kterých můžeme být dobří.”1998, pro časopis Business Week

 “Sledujeme řadu věcí, ale ještě více než na to, co jsme udělali, jsem pyšný na produkty, které jsme nezačali vyrábět  1998 pro Wall Street Journal

INTEGRITA A OSOBNOST

„Nemůžete pospojovat body, když se koukáte dopředu. (pozn. autora: myslí se nalezení souvislostí mezi věcmi, které se vám dějí). Spojit je můžete jedině, když se ohlédnete nazpět. Musíte věřit, že se ty body nějak propojí ve vaší budoucnosti. Musíte v něco věřit – ve svou intuici, osud, život, karmu, či cokoliv – protože víra v to, že se body časem pospojují vám dá sebedůvěru, abyste následovali své srdce, a to i tehdy, když vás vede mimo dobře známou prošlapanou cestu. A to vás pak odliší.“ Jobs Stanford Speech 2005

„Váš čas je omezený, tak neztrácejte čas tím, že budete žít život někoho jiného. Nedostaňte se do pasti dogmatu, nežijte podle myšlení jiných lidí. Nenechejte si hlasitými názory ostatních překřičet svůj vlastní vnitřní hlas, své srdce a intuici. Oni už nějak vědí, čím se skutečně chcete stát. Vše ostatní je podružné.“ Jobs Stanford Speech 2005

„Uvědomění si, že umřete, je nejlepší cestou, jak se nedostat do myšlenkové pasti, že máte hodně co ztratit. Již jste stejně nazí. Neexistuje žádný důvod nenásledovat své srdce.  Jobs Stanford Speech 2005

Jednou Steve Jobs řekl: “Chci udělat třesk ve vesmíru.”

V jeho světě se mu to již povedlo.

Nepropásněte dvě videa z prezentace Steve Jobse v březnu 2011:
Steve Jobs Standing Ovations March 2011Steve Jobs Unveils iPad2 - March 2011


Poznámka: Pokud není uvedeno jinak, zdrojem citátu je kniha "Inside Steve's Brain" od autora Leander Kahney.

***
Umění odpouštět – i ve velmi konkurenčním prostředí obchodu
 

Tu dobrou radu mi dala řada lidí mnohokrát: „Musíš odpustit všem těm lidem, kteří ti ublížili, i když to udělali záměrně, neeticky a s úmyslem poškodit tě či zničit práci, kterou jsi vykonala.“ Vždy jsem si říkala, že si to přece tito lidé nezaslouží. Jak mohu být tak velkorysá k někomu, kdo páchá zlo? Při čtení chytrých knih jsem to pochopila.

Čím více jsem přemýšlela o pohnutkách této osoby, tím více jsem v sobě dusila vztek. Čím více jsem se snažila problém ignorovat, tím více jsem byla chycena v pasti. Fakt, že jsem odmítala odpustit, vedl k tomu, že ta tíha zla ležela na mých bedrech a ne na té osobě. Otevřené rány, kterými jsem se nechtěla v dobré víře zabývat, se nechtěly hojit. Teprve když jsem se všem těm negativním pocitům přestala bránit, začala jsem se osvobozovat.

Definovala jsem si konkrétně, co pro mě odpuštění znamená. To, že někomu odpustím, ještě neznamená, že souhlasím s jeho chováním. Neznamená to, že podporuji jeho rány pod pás. Neznamená to, že zapomínám, čím mě on či ona poškodili. Jen a pouze odmítám žít jejich noční můry. Protože jsem si naprosto jistá, že ti, kteří škodí ostatním, jsou sami nešťastní a byli v minulosti sami zraněni. Nežijí takový život, jaký by chtěli. A jejich zákeřné chování je stejně dříve či později dostihne.

Odpuštění je jedna z nejobtížnějších věcí, ale když se vám podaří tuto dovednost skutečně zvládnout, osvobodíte svou mysl a tím otevřete prostor pro pozitivní zkušenosti. Dostanete se do nových výšin.

„Odpouštět je především důležité pro nás osobně, protože již déle nemusíme vláčet břemeno zášti. Odpustit však neznamená, že příště dovolíme, aby se nespravedlnost opakovala.“  Jack Kornfield

 „Slabí nemohou nikdy odpustit. Umění odpouštět je vlastností  silných“ Mahatma Gandhi

„Hlupáci ani neodpustí ani nezapomenou, naivkové odpustí a zapomenou, chytří odpustí ale nikdy nezapomenou.“ Thomas S. Szasz (maďarský profesor psychologie)

***
Lidé s vášní dokáží nejen změnit svět k lepšímu

Budete si je pořád pamatovat. Budete je obdivovat. Budete sledovat jejich profesionální kariéru pro svou vlastní inspiraci. Lidé s vášní pomáhají ostatním. Důvěřují lidem. Dělají vše s maximálním nasazením. Jsou autentičtí, otevření světu. Když se cítíte na dně, dokáží vás pozvednout. I když vás osobně neznají. Snad i proto jsou úspěšní. Příkladní. Nesmrtelní.

„Skutečně úžasní lidé vám dají najevo, že i vy jste úžasný.“ Mark Twain

Vášeň a inspirace jdou nerozlučně ruku v ruce.

Umíte si i vy jít za svými sny a tužbami, místo abyste jen pořád dělali to praktické a racionální? Podařilo se vám identifikovat svého guru, svůj vzor, který vaši vášeň znásobí a posune do nových výšin?

Neztrácejte čas.

Teď je řada na VÁS, abyste i vy měnili svět k lepšímu!

Pro vlastní naplnění!

„Za dvacet let se budete trápit věcmi, které jste neudělali, než tím, co jste udělali. Tak odhoďte své výmluvy. Vyplujte z bezpečného přístavu na širé moře. Zachyťte do svých plachet dobrý vítr. Hledejte. Sněte. Objevte.“ Mark Twain

***
“Naše mládí posílá strach do historie“  

Nechceme být jen Mubarakovi „hluční výrostci na facebooku“. Věříme, že „svoboda je dar a stojí za to o ní bojovat,“ říkal Wael Ghonim , egyptský aktivista, ředitel marketingu firmy Google, ve svých projevech a tweetech po svém 12 denním držení v zajetí a vyslýchání, čímž vybudil Egypťany pro jejich finální úspěšné tažení „za důstojnost, kterou mají ti, kteří hrají aktivní roli v osudu národa, místo toho, aby zůstali jen pěšáky.“

Lidskost a přirozené vůdcovství Waela Ghonima přivedli řadu obyčejných Egypťanů, žen i mužů, na demonstrace na hlavní káhirské náměstí. Viděli v něm svého syna, přítele či spojence. Nestyděl se za své slzy, když při televizním rozhovoru obdivoval a litoval ty, kteří během povstání museli zemřít pro dobro věci. Wael Ghonim inspiroval řadu lidí, aby se zbavili strachu z osobní perzekuce či ze smrti.

Ghonim ukázal svému národu, že se už nemusí obávat režimu, reprezentovaného diktátorem Hosní Mubarakem: „Protože jediná překážka povstání a revoluce je psychická bariéra strachu. Všechny tyto (totalitní) režimy se opírají o strach. Chtějí, aby se všichni báli. Pokud se podaří prolomit psychologickou bariéru, nic nebrání tomu, aby byla revoluce umožněna.“

Strach se stal příliš běžnou součástí života pro řadu lidí v současné době. Nejen na politické úrovni. Všimla jsem si, že řada lidí prožívá strach i ve svém každodenním životě – strach, který je o mnoho jednodušší, než je řešit otázku života a smrti, svobody slova či vězení.

Lidé žijí ve strachu z budoucnosti. Bojí se selhání, jak na osobní, tak na profesionální úrovni. Jsou úplně paralyzováni. Strach může být vnitřním hlasem, který vysílá signál z obav před skutečnou nebo možnou hrozbou. Ale většinou se jedná jen o úzkost z toho, co se ještě nestalo a ani není pravděpodobné, že se vůbec stane.

Ovládání strachu vyžaduje braní věcí tak, jako by ani nebylo možné, že se nezdaří. Ovládání strachu znamená si představovat, že místo prohry je pravděpodobnější úspěch. Pokud se vzdáme příliš brzy, nikdy se nedozvíme, jakých úžasných věci jsme mohli dosáhnout. Pouze pokud odstraníme strach z našich myšlenek, umožní nám to zaměřit se na smysluplné věci. Teprve tehdy si uvolníme ruce k tomu, abychom mohli měnit svět.

Naštěstí tomuto principu Wael Ghonim rozuměl.

Podívejte se na záznam CNN, ve kterém Ghonim mluví o důležitosti Facebooku:

http://edition.cnn.com/video/#/video/bestoftv/2011/02/11/exp.ghonim.facebook.thanks.cnn?iref=videosearch

P.S. Wael Ghonim, 30letý regionální marketingový ředitel Google pro oblast Středního Východu, změnil způsob, jak se dělá revoluce. Již v červnu 2010 Ghonim založil populární stránku proti policejní brutalitě na Facebooku. Oblíbilo si ji 400,000 lidí (followers). Wael pojmenoval tuo stránku po Khael Saidovi, podnikateli, který umřel v policejní vazbě loni v Alexandrii. Tato stránka hrála stěžejní roli při organizování protestů. Stovky tisíců Egypťanů spoluvytvářely obsah. Až 60,000 lidí sdílelo video na svých Facebookových profilech brzy po jeho zveřejnění. Internet a speciálně Facebook pomáhal informovat v době, když klasická média byla cenzurována.

V jednom ze svých tweetů 27.ledna Ghonim vyjádřil své pocity proti současnému režimu: „Modlím se za Egypt. Mám velký strach, protože to vypadá, že vláda na zítřek plánuje násilné akce proti lidem. Všichni jsme připraveni zemřít.“

Poté, co byl propuštěn z vazby 7.února, po svém televizním interview, se přinejmenším 130,000 lidí podepsalo pod Facebookovou iniciativu „Zplmocňuji Waela Ghonima, aby mluvil jménem egyptských revolucionářů.“

11. února, když definitivně skončila vláda Mubaraka a lid oslavoval konec diktátorského režimu, Wael Ghonim potlačoval své zásluhy o revoluci a namísto toho vyzdvihoval roli egyptského národa: „Nejsem hrdina, vy všichni jste hrdinové, jste to vy, kteří stojíte na tomto náměstí.“

***
Je v současnosti manažerský post vůbec udržitelný?

Je to víc než horké téma – obzvláště nyní díky ekonomické krizi. Příliš mnoho mých kontaktů na síti LinkedIn během posledních měsíců změnilo názvy svých pozic. Z generálních ředitelů a členů vedení se rázem stali konzultanti, profesní experti na volné noze či soukromí investoři. Trh vedoucích pozic se mění. Někdo by mohl říci, že mladí a levnější manažeři vyměňují zkušené a dražší. Jinému zase může připadat, že škrtání fixních nákladů za každou cenu přinese firmám jen krátkodobý efekt, neboť se hodnotí jen finanční dopady a zapomíná se na neměřitelnou hodnotu, kterou zkušení vrcholoví manažeři přinášejí firmě, třeba právě díky svým zkušenostem a dlouhodobým obchodním vztahům.

Každá situace je jiná. Avšak výsledek je stejný. Vidím okolo sebe mnoho talentovaných vrcholových manažerů, kteří úspěšně vedli firmu k růstu, rozvíjeli svůj tým, uměli si získávat srdce zaměstnanců i partnerů, a přesto i oni dnes hledají svou novou příležitost, aby mohli naplno využít svůj potenciál, když jsou právě ve svých „nejlepších“ letech (40-50).

Pro talentované šéfy se tato nechtěná přestávka může stát příjemným, dlouho vysněným odpočinkovým časem, kdy opět mohou nabrat dech a zbavit se stresu z nestíhání. Mohou se i vyrovnat s dlouhotrvající frustrací, která se u nich vršila během posledních let díky centralizování rozhodovacích pravomocí do zahraničí a následnému omezování vlivu lokálních manažerů na výsledky. Svět jim dává příležitost přehodnotit své životní hodnoty a kariérní cíle, jsou inspirování hledat svou novou profesní identitu. Tito lídři chápou principy, které je dostaly na vrchol a tak s největší pravděpodobností již brzy budou vynikat v obdobné pozici anebo založí svůj vlastní podnik. Jejich „hvězda“ bude zase zářit, možná i silněji. Doba mezi dvěma zaměstnáními je pro ně jen zkouškou trpělivosti a vytrvalosti při hledání nového uplatnění.

Na druhé straně existují vrcholoví šéfové, kteří se cítí ztraceni. Jsou to ti, co získali svou pozici dílem náhody, štěstí či osobních známostí. Jsou to ti, kteří si nevybudovali úspěch sami a vždy byli buď jen při zemi anebo naopak neváhali použít jakýchkoliv prostředků pro svůj prospěch. Nikdy netušili, co je pravou příčinou růstu firmy, kterou zdědili. Málokdy během svého působení přidali hodnotu ať již firmě, zaměstnancům či společnosti jako takové. Nenaučili se totiž, jak se opravdový úspěch buduje. Svou prohru nesou velmi těžce, vžívají se do role oběti. Vždyť oni se pro tu vrcholovou roli přeci narodili. Dobře rozumí tomu, jak vzít, použít a zmanipulovat, jejich velkou životní lekcí nyní je se naučit, jak dávat, přispívat a budovat. Většina z nich se ale žádnou lekcí zabývat nehodlá. Jejich arogantní jednání jim ničí i ty poslední příležitosti, které se před nimi otevírají.

A dobrá zpráva nakonec – pro progresívní šéfy bude rok 2011 pozitivní. Očekává se, že se trh manažerských pozic opět oživí a poptávka po zkušených ředitelích vzroste (více v přiloženém výzkumu firmy BlueSteps). Je tedy nejvyšší čas pro každého, aby si udělal svůj domácí úkol a připravil se na slibnou budoucnost!

Blue Steps Research
https://www.bluesteps.com/Client/Documents/2011BlueStepsOutlookReport.pdf




Tony Robbins: "Co nám brání, abychom se posouvali kupředu? Strach. Strach může zničit naší psychiku a zabránit nám cokoliv udělat. Měli bychom se naučit ovládat strach pro svůj prospěch, namísto toho, aby strach ovládal nás!“

On-Line „rychlík“ do úspěšné budoucnosti  

Rychlost a načasování hrají rozhodující roli. Konkurence nikdy nespí. Konkurenční výhody bývají smazány příliš rychle. Sama civilizace je v současné době ve zrychleném stavu. Ať se nám to líbí nebo ne. Co fungovalo před někoka desetiletími, je dnes považováno za “období dinosaurů”. V minulosti trvalo rádiu 38 let, aby zasáhlo 50 miliónů lidí, tento počet se televizi podařilo oslovit za 13 let, internetu to trvalo již jen 4 roky a iPodu jen 3 roky. Facebook potřeboval jen 9 měsíců, aby získal 100 miliónů svých fanoušků. Díky pokroku technologií se od doby založení Facebooku v únoru 2004 vše ještě vice akcelerovalo. Dnes má Facebook vice jak 610 miliónů aktivních uživatelů, z čehož se jich 200 miliónů spojuje přes mobilní připojení a vice jak 75% žije mimo Spojené státy. Takto bychom mohli pokračovat statistikou pro Twitter i LinkedIn. To však není tak podstatné. Pro lídry je důležitější pochopit, jak mohou využívat tyto existující trendy pro své zisky. Jak získají něco navíc nejen pro svou firmu, ale i pro sebe.

Mnoho firem ve východní Evropě ještě tyto nové trendy nezachytilo. Nepostřehly, že se musí přizpůsobovat neustále se vyvíjejícímu prostředí. Co dříve fungovalo pro oslovení spotřebitelů, zákazníků či obchodních partnerů, dnes již neplatí.

Překvapující pro mladší generaci může být zjištění, že si řada ředitelů firem, či členů vedení ještě ani nezaložila svůj profil na sociálních sítích, natož aby to udělali pro svou firmu. Anebo profil jednorázově aktivovali, ale nevyužívají stále se vyvíjející možnosti komunikace s cílovou skupinou prostřednictvím těchto nových kanálů. Dávají přednost zavedeným taktikám, na základě toho, co fungovalo v minulosti. Začínají ztrácet svou výjimečnost, ale zatím se tím netrápí. Dnes ještě mohou žít pohodlně. Jak dlouho ještě?

Pokud chce CEO svou firmu rozvíjet a užívat si svůj dobře placený post, musí se přestat bát „odhalení“ slabých stránek svých nebo svých značek před veřejností. Musí naopak vidět v otevřené komunikaci a transparentnosti svou výhodu. Musí vždy na první místo dávat svou cílovou skupinu – ať to jsou spotřebitelé, zákazníci či obchodní partneři – a jejich potřeby a komunikační zvyky. Ředitelé musí ztratit svůj strach učinit první krok. Musí firmu a její zaměstnance inspirovat ke změně. Nic víc. Nic míň.

Lídři budoucnosti mají již dnes své vize pro nový a rychle se vyvíjejí svět on-line a cítí silnou potřebu tyto vize naplňovat. NYNÍ!

P.S. Podívejte se na trochu české statistiky:

http://www.socialbakers.com/facebook-pages/brands/czech-republic/

Nové možnosti se otevírají pro firmy i na LinkedIn:
http://www.linkedin.com/share?viewLink=&sid=s248861528&url=http%3A%2F%2Fon%2Emash%2Eto%2Fh97Nii&urlhash=uwUv&pk=nhome-chron-split-feed-items&pp=18&poster=24694257&uid=5438189677066584064&trk=NUS_UNIU_SHARE-title


***
Jak zabránit, aby Vás změny „nesemlely“?

Změny obrátí status quo k lepšímu nebo k horšímu. Jak zajistíme, abychom změny vytěžili pro své dobro?

Onehdá jsem moderovala seminář s týmem lidí, kteří procházeli těžkým obdobím, neboť jejich firma byla převzata jinou a oni si nebyli jistí svou budoucností. Ti lidé vše negativní obraceli proti sobě a stále se ptali: “Proč se to muselo stát zrovna mně?”. Někteří svou nespokojenost obraceli proti ostatním a osočovali je z toho, že nemají to, co si podle svých představ zasloužili. Byli doslova zmraženi a čekali, že se stane zázrak. Všichni se však shodli na jednom. Potřebovali novou vizi – nejen pro svou novou firmu, ale I sami pro sebe. Potřebovali důvod, proč mají každý den ráno vstát z postele, proč se mají rvát za svou firmu, svou značku, svůj podíl na trhu. Chtěli vice. Potřebovali vidět světlo na konci tunelu – vizi své vlastní budoucnosti. Ocenili by od nového vedení otevřenou komunikaci a upřímnost. “Vykonavatelé” chtěli od vedení slyšet konkrétní kroky, které mají udělat, “vizionáři” netrpělivě očekávali oficiální postoj, který by jim dal svobodu si nová pravidla definovat osobně. Všichni chtěli být zahrnuti, vyslyšeni a respektováni, bez ohledu na fakt, jestli se v budoucnu mají ocitnout na seznamu těch, co mají být vyhozeni.

Lidské bytosti přirozeně odmítají změny, které jim jsou nadiktovány zvnějšku. S nárůstem počtu akvizic se však dá očekávat, že vzroste poptávka po zaměstnancích, kteří se budou umět rychle přizpůsobit novým podmínkám. Důležité je si uvědomit, že vždy pro každého existuje nějaká nová příležitost, I když o ní většinou ještě ani nevíme. Možná se tato příležitost otevře uvnitř převzaté firmy, anebo zcela mimo ni. Musime tomu však nejprve věřit. Musíme si uvědomit, že tato nová příležitost se objeví teprve tehdy, když překonáme svůj strach. Když se konečně smíříme s realitou a uvidíme ji v celé své “nahotě”. Když nově vzniklou situaci začneme vidět jako zajímavé dobrodružství a když se konečně rozhodneme jednat.  Čím dříve se mentálně odpoutáme od minulosti, tím dříve se vynoří nová příležitost. A ještě rychleji naplníme svou představu štěstí, když si ho dokážeme opakovaně vizualizovat.¨

Odpověď na otázku, jestli nakonec budeme úspěšní nebo ne, si dáváme jen a jen sami. Záleží to na tom, jaké jsme osobnosti a take na velikosti naší touhy zvítězit navzdory těžkým časům. Musíme si uvědomit, že, úspěch přichází z nás, z našeho nitra. Nesmíme spolehát na ostatní, aby nás vedli v době nejistoty či abychom byli závislí na jejich dobré vůli pomoci. Nesmíme slepě spolehát ani na štěstí. Musíme vzít svůj život pevně do svých rukou.

Každý se aspoň jednou dostane do situace, kdy se probudí do nové změněné reality – často, aniž si to sám uvědomí. A zjistí, že staré příležitosti již neexistují.

Změny jsou přirozenou součástí našeho života, ať se nám to líbí nebo ne. Způsob, jak reagujeme na změny ukazuje naši vyspělost a připravenost postavit se ještě větším výzvám v budoucnosti. Nemůžeme se poddávat situaci a litovat se. Nemůžeme čekat, až se důsledky změn v plné míře dotknou i nás osobně. Je pro nás stoprocentně lepší, když se sami posadíme na místo “řidiče”, tedy člověka, který neváhá vydat se na dobrodružnou cestu hledání nových příležitostí. Objevování nových cest není pokaždé riskantní. Buďte kreativní!

ü    

       “Cesta do ponurého neznáma je lepší, než čekání tam, kde již nic nezbylo.” Spencer Johnson, M.D.

ü    “Brána ke změně se otevírá zevnitř.”  Dr. Morris Massey

    ***

   CEO potřebují inspirující vizi pro návrat firmy ze ztráty do zisku

      Ať se jedná o velkou či o malou firmu, každá potřebuje jasnou inspirující vizi, pokud se nachází ve finančních problémech. Každá ekonomika i každá firma se během své existence někdy ocitně v období poklesu. Pouze ty firmy, které chtějí přežít dlouhodobě, zvládají umění učení se z chyb.

      Firmy si nikdy nemohou myslet, že by bylo možné zůstat stát na jednom místě, i když je to na začátku velmi pohodlnné. Období poklesu poskytuje firmám příležitosti pro studování, co fungovalo v minulosti a co naopak ne. Čím blíže jsou firmy realitě, tím rychleji najdou řešení pro své problémy. Chyby, které firmy udělaly v dobrých časech, nás zákonitě dostihnou v těch špatných dobách. Žití nad poměry, spotřebovávání rezerv, přehnané zaměření na vnitřní procesy, byrokratické schvalování, osobní zájmy a zakrývání chyb, přílišná posedlost vlastním úspěchem a v konečném důsledku ztráta zájmu o zákazníka, který však rozhoduje o budoucnosti firmy. Zanedbávání sledování konkurence a vývoje potřeb spotřebitelů, či jen zpožděná reakce na ad-hoc požadavky místo koncepčního řízení inovace. To vše se nám vrací v době poklesu. .

      

      Čím lépe dokáží lídři vést firmu v období krize, tím déle se firma udrží příště na vrcholu. V době finančních potíží si musí lídři vizualizovat úspěch, který chtějí dosáhnout. Nejprve pro sebe, pak pro každého zaměstnance. Lídři by si měli zavzpomínat na dobu, kdy se cítili vítězně a připomenout si, jaké prinicipy je přivedly na vrchol. Pak musí dát stejnou vášeň jako v minulosti svým novým cílům. Cíle musí být inspirující a motivační, jen tak se podaří znovu nastartovat firemní růst.

      Pokud mají lídři srozumitelnou vizi, pokud jsou schopni naslouchat zákazníkům a vnímat změny vnějších podmínek, pokud zahrnují tým do procesu definování, jak naplnit svou novou vizi konkrétními krok, a pokud stimulují exelentní provedení úkolů, cesta naplnění vize se sama před nimi otevře. Objeví se přesně v době, kdy se rozhodnou vidět věci jinak. Objeví se přesně v době, kdy budou schopni si představit svou vizi v těch nejrůžovějších barvách – jak pro sebe, tak pro ostatní. Objeví se přesně, když pomohou ostatním překonat strach ze změny. 

      Vítězí jen ti, kteří si umí vážit jak těch dobrých, tak těch špatných časů. Vítězí jen ti, kteří vidí ve špatných časech příležitosti pro znovunastartování růstu. Vítězí jen a jen ti, kteří se nebojí jednat a řídit změnu. Naplňují totiž svou vizi. Přitahují si nové příležitosti. Získávají schopnější zaměstnance. A v neposlední řadě získávají osobní uspokojení z toho, že dělají správné věci správným způsobem.

       P.S. Ráda pomohu Vaší firmě při řízení změn, abyste mohli znovunastartovat růst, vytvořili novou inspirující vizi a excelentně řídili změny. (více na: http://www.janabudikova.com/)

    ***
    Jak inspirovat prodavačky, aby vám „Dávali víc“ ?

      Jednou někdo řekl: „Maloobchod je o detailu“. Ale co tím měl konkrétně na mysli? Experti mají o fungování maloobchodu jasnou představu: „Úspěšní můžete být pouze tehdy, když zvládáte řídit mnoho věcí najednou a když při tom upřednostňujete praktická řešení i pro sebemenší detaily. Musíte přemýšlet jak operativně, tak strategicky. Musíte si vybalancovat externí i interní priority. Musíte si vytvářet nové příležitosti růstu a zároveň chytře řídit rizika.“ … K tomu bych ráda doplnila jednu rozhodující skutečnost. Musíte namotivovat celý tým, aby společně s vámi ty priority a cíle chtěl naplňovat.

      Úspěšné maloobchodní firmy chápou, že základem je kvalita zákaznického servisu, ochota personálu. Proto tyto firmy komunikují své odlišující se firemní vize, poslání, strategie a plány všem zaměstnancům a zároveň se je snaží pohltit do těchto vizí tak, aby sami chtěli ochotně posouvat věci kupředu. Osobní zaujetí lídra pak bývá nakažlivé a pozitivně ovlivňuje motivaci všech zaměstnanců. Schopnost CEO vytvářet atmosféru sdílení vášně pro kvalitní služby i učení se z chyb, i jeho neotřesitelná víra v to, že zaměstnanci mohou poslání firmy obohatit – pak umocňují přidanou hodnotu firmy.

      Ve velkých firmách se tyto věci snadněji napíší, než realizují. Před několika lety jsem i já přemýšlela o tom, jak srozumitelně komunikovat celé firmě se 340 zaměstnanci naše nové zákaznicky orientované poslání, které jsme společně s manažerským týmem vytvořili: “ V Tchibu vám dáváme to nejlepší, protože vám dáváme víc”. Protože jsem měla na paměti cílovou skupinu prodavaček a protože jsem chtěla, aby naše firemní poslání prožívali a příspívali k jeho naplnění i bez toho, abych na ně dohlížela, snažila jsem se najít překvapující formu komunikace, které by každý rozuměl. Nejprve jsem zpracovala rámec očekávaného chování v duchu našeho poslání – “zelená” osobní iniciativě, respekt a úcta jeden k druhému, posunutím zodpovědností za firemní výsledky i za vliv na chování zákazníka, doprovázené odpovídajícím delegování pravomocí na každého jednotlivce. Nechala jsem reklamní agenturu vytvořit grafický symbol, takové kulaté razítko s usmívajícím se šálkém kouřící kávy a sloganem “Dáváme vám víc”. Chtěli jsme svým zákazníkům “dávat” víc nejen tím, že jsme kromě kávy nabízeli i spotřební zboží. Chtěli jsme dávat vice úsměvů, vice pozdravů a vřelé atmosféry. Chtěli jsme pro naše zákazníky v našich obchodech vytvořit oázu v hektickém a často i stresujícím světě.

      Aby se poslání dostalo do povědomí všech v konkrétní podobě, poprosila jsem své odborné ředitele, aby ve skupinkách s týmem rozpracovali, jak chtějí dávat vice ve svém oddělení. Co to pro ně znamená “DÁVAT VÍC” spotřebitelům, kolegům, obchodním partnerům. Poté ředitelé osobně prezentovali vedoucím obchodům, jak se je budou snažit podporovat, aby oni při kontaktu se zákazníkem mohli DODAT VÍCE  - jak jim pomohou zlepšit kvalitu zákaznického servisu.

      To však ještě nestačilo. Nejdůležitější bylo, aby Dávat vice chtěly samy prodavačky. Použila jsem moudrosti čínského filosofa Confucia (551BC – 479 BC): “Co mi řekneš, zapomenu. Co mi ukážeš, to si budu pamatovat. Co mi necháš udělat, tomu porozumím.” Požádala jsem prodavačky, aby definovaly a zdokumentovaly na kameru, co chtějí změnit, aby mohly samy začít DÁVAT VÍCE zákazníkům – i na základě podpory, kterou dostanou od všech ostatních oddělení. Prodavačky se cítily poctěny, že s  nimi konečně někdo jedná s důvěrou a respektem. Začaly s námi “hrát”. Prezentovaly jedinečné ukázky filmů, kde na konkrétních příkladech ukázaly, jaký pozitivní zážitek chtějí svým zákazníkům připravit.  

      Byla jsem překvapena hned nadvakrát. Nejenže jsem viděla, že poslání bylo všemi pochopeno a že chceme všichni za tím svým cílem společně jít, ale také jsem si uvědomila, že JE MOŽNÉ pozitivně ovlivnit i větší skupiny lidí, bez ohledu na dosažené vzdělání, aby dýchaly za stejnou věc, ve kterou samy silně věří.

      Růst finančních ukazatelů se dostavil krátce po zavedení tohoto interního program. Naše KPIs (hlavní indikátory úspěchu) se zlepšily – nejvíce v oblasti obchodů, i když už začínala hospodářská krize.

     Pokud VY SAMI date svým lidem důvěru, víru v to, že jsou dostatečně schopní společně s vámi vytvořit trvající úspěch, pokud najdete cestu, jak tento úspěch vizualizovat a ukázat lidem, “co je v tom pro ně”, zaměstnanci začnou DODÁVAT VÍCE nejen proto, že o to budou žádáni, ale protože budou mít vášeň a vlastní motor DÁVAT VÍCE. Ta vášeň pak bude stimulovat jedinečnost. A ta jedinečnost odliší vaši firmu od konkurence.

      P.S.Prosím neváhejte se na mě obrátit, ráda zorganizuji pro Váš tým seminář, jak stimulovat vášeň Dávat více, abyste si byli jisti, že na konci fiskálního roku dodáte jako firma svým akcionářům více. Bližší informace na http://www.janabudikova.com/.

 

****

Mohutná síla vděčnosti

Čím více jsme vděční, tím více pozitivních věcí si “přitáhneme” do svého života. Platí to pro každého. A nejen o vánocích, když se snažíme dávat své rodině a přátelům něco “zpět”. Vděčnost začíná dvěma jednoduchými slovy – DĚKUJI TI/VÁM, ať je řeknete potichu či nahlas, důležité je, že jsou od srdce.

Při psaní tohoto blogu jsem si sama uvědomila, za co všechno mohu být a jsem vděčná. I za to, že jsem se naučila pracovat se svou myslí, přestala jsem si stěžovat na svůj osud a situace, které by se mohly zdát nepříznivé, jsem ve své mysli přetvořila na pozitivní, Protože na všem se dá najít něco dobrého. Výsledky se však dostavily až tehdy, když jsem začala pravidelně procvičovat, jak změnit vidění reality, jak negativní zkušenost změnit v pozitivní. Nejprve to byla dřina. Každou volnou chvilku. Každou noc před spaním. Ale poměrně brzo jsem zažila, že to funguje. Přitáhla jsem si do života nejen lepší náladu, ale také inspirativní lidi, věci a situace, o kterých se mi nikdy ani nesnilo.

Potkala jsem řadu schopných lídrů, z nichž se někteří stali mými klienty. Měli jedno společné. Všichni se snaží zlepšovat věci k lepšímu, nejen pro sebe, ale pro celé své firmy. Mají odvahu dělat změny, aby se jejich firmy staly nejlepšími v oboru. V lidech vidí obrovský potenciál. Jsou skuteční profesionálové,se kterými je radost pracovat.

DĚKUJI VÁM! Ráda bych osobně poděkovala Jardovi Řasovi z ABRA Software, Renatě Šťastné z Axial Personnel Agency, Bohuslavu Bohuňkovi z Trend Marketingu, Ditě Stejskalové z Ogilvy PR a Jardovi Jírovi z GfK za to, že jsou takoví pokrokoví klienti!

DĚKUJI VÁM VŠEM za to, že čtete tento můj blog, který se snaží inspirovat a probouzet snahu dělat věci lépe. Jsem vděčná za to, že ho čtete více a více, i za to, že roste váš počet z různých zemí světa.

Přeji Vám všem veselé vánoce a šťastný a úspěšný rok 2011, plný zdraví a optimismu!

P.S. Rhonda Byrne (autorka knihy Tajemství) o vděčnosti: "Nestresujte se všemi svými negativními myšlenkami. Nesnažte se je kontrolovat či vymazat. Jediné, co musíte udělat, je, začít myslet na pozitivní věci. Čím více“ dobrých“ myšlenek budete mít každý den, tím více se vám začnou v hlavě sami vynořovat, až nakonec tyto „dobré myšlenky“ zcela vytlačí ty negativní.“

"Pamatujte si, že když kritizujete, nejste vděční. Když někoho nebo něco obviňujete, nejste vděční. Když si stěžujete, nejste vděční. Když cítíte napětí, nejste vděční. Když jste ve špatné náladě, nejste vděční. Vděčnost může zcela změnit váš život. Dovolíte nepodstatným věcem, aby se stavěly do cesty vašemu pozitivnímu životu, který si zasloužíte žít?“

***

Proč není pozice CEO vždy pro všechny atraktivní?

Možná vás to překvapí, Možná ne. Záleží na vašich osobních tužbách. Pro mě bylo šokující, když jsem nedávno diskutovala o tom, jak být úspěšným CEO, s nejlepšími studenty ekonomické University. “Nechci být generálním ředitelem ani předsedou představenstva, opravdu o tuto pozici nestojím,” říkali studenti jedním hlasem. “Je to příliš stresující vést ostatní. Člověk pak nemá svou životní rovnováhu. Ztratíte pak sami sebe, i svou pohodu. Musíte být totiž arogantní”

Na okamžik jsem přestala dýchat. Co tedy skutečně chtějí tito student dělat? Měla to být vybraná skupina budoucích lídrů, proč si tedy nedávají ambiciózní cíle? Proč tuto příležitost hned od počátku shodili ze stolu, aniž by aspoň trochu o ní nepřemýšleli? Proč si nechtěli aspoň na čtyři hodiny semináře vyzkoušet, jaké je to být v roli CEO?

Nálada v místnosti se rázem změnila, když jsem začala přednášet o umění vytvářet obchodní strategii a jak člověk někdy musí improvizovat, když ji chce co nejlépe naplnit. Upřímně jsem studentům zodpověděla všechny otázky spojené s osobní cestou k roli CEO. Sdílela jsem s nimi své výhry i prohry. Mluvila jsem o své posedlosti něco dokázat, odvaze a odhodlání nikdy to nevzdat. Stála jsem tam – před těmi student s široce otevřenýma očima. – a hovořila jsem o tom, jak je vždy důležité zůstat upřímný a věrný sám sobě, svým hodnotám a principům, bez ohledu na to, že to může znamenat určité odčlenění od ostatních, ale pokud má člověk vyšší poslání zlepšovat svět k lepšímu, zvládne to lehčeji, i když je někdy na spoustu věcí sám.

Zájem studentů dosáhnout něco smysluplnného v životě najednou vzrostl. Překážky, které si sami osobně bezdůvodně postavili, najednou jedna po druhé mizely.  “Nemusím být hned od narorození jako dominantní CEO, mohu si k této židli najít svou vlastní cestu.” Nebo “Uvědomila jsem si, že jako CEO mohu mít emoce a mohu zůstat sama sebou,” řekla jiná studentka. “Možná to není špatný nápad, vyšplhat se na tuto pozici v budoucnosti, aspoň bych mohl ovlivňovat ostatní.”

Oči studentů se naplnily vizí a nadějí, že ji mohou dosáhnout. Začali chápat, že neexistuje nikdy pro nikoho jednoznačné řešení, naservírované na stříbrném podnose. Svoji budoucnost si musí vytvořit sami. Musí uchopit své příležitosti za pačesy. Musí sami zaplnit ten prázdný list papíru, který ode mne dostali v zalepených obálkách.

Je jasné, že všichni nemůžeme na pozici CEO vyšplhat, ale to neznamená, že bychom neměli mít ambiciózní cíle, které nám umožní osobnostně zrát. Měli bychom se vydat na svou osobní cestu neustáleho učení ze svých úspěchů i chyb. Měli bychom se přestat blokovat a sami sebe zraňovat / sabotovat. Fakt, že neustále o něčem pozitivním sníme, znamená, že máme schopnost tento sen naplnit ve skutečnosti. Měli bychom toho využít a umožnit vlastnímu já posunout se na vyšší úroveň. Umožnit mu, aby se kreativně “vznášelo v oblacích”, plné nové energie a uspokojení, že se mu něco podstatného v životě podařilo dosáhnout.

A jaká byla má závěrečná výzva studentům? “Jen ti, kteří hledají, najdou. Nepřestávejte hledat!”

P.S.: “Není nic obdivuhodného na tom,  být lepší než jiní lidé. Vznešenost je v tom, být lepší než jsi byl včera sám.” Robin S. Sharma

***
Neviditelné překážky při akvizicích firem

Jistě jste o tom slyšeli nebo jste to sami zažili. Určitá firma se stala cílem akvizice. Spočítaly se finanční přínosy. Konzultantům a právníkům se zaplatily tučné sumy. Akvizice byla završena. A co teď?

Přichází realita všedního dne. Detaily nejsou domyšleny do konce. Úspory nákladů díky synergiím není možné realizovat. Zaměstnanci žijí v nejistotě řadu měsíců. Nikdo neví, jaká je budoucí vize, strategie a struktura firmy. Původní top management na tom není lépe, neboť informační embargo se týká i jich. Vítězná přebírající firma této „staré gardě“ stejně již nevěří a tak všechny raději vymění. K moci nastupuje nový management. Ten však zákonitě musí popřít vše dobré, co se v historii událo. Vazby se zákazníky, se spotřebiteli i kontinuita budování značek – to vše je přetrháno. Začíná převažovat nejistota a nejasnosti.

Proč se nikdo dříve nezabýval lidským faktorem a souladem firemních kultur? Proč nikdo neocenil zkušenosti a kořeny lidí v přebírané firmě? Proč se vždy počítá pouze s finančními riziky?

Podle oficiálních statistik se finanční očekávání všech fůzí a akvizic až v 70% případů nikdy nenaplní, díky lidskému faktoru. Buď klíčoví zaměstnanci z firmy odejdou a vezmou s sebou nelehce přenositelné znalosti, anebo je nová firemní kultura brzdí v tom, aby dále stavěli na svých zkušenostech. Řada manažerů nelehce „skousává“ nový manažerský styl, musí se přenést přes to, že se na ně lidé z přebírající firmy koukají přezíravě či že nové cíle jsou v konfliktu s původní úspěšnou strategií růstu. 2+2 již nejsou 4, ale pouze 3.

Naštěstí existují osvícení lídři, kteří dávají své zákazníky, spotřebitele a zaměstnance na první místo. Jako třeba Mars při akvizici Wrigley, či P&G při přebírání Gillette. Tyto firmy patří mezi malou skupinku zhruba 17% firem, které dokáží ze svých transakcí zvýšit návratnost investic. Zajistí nejen růst hodnoty akcií pro akcionáře, ale nadále budují hodnotu značek, dokáží si udržet loajalitu svých obchodních partnerů.

Hnacími silami úspěchu není jen vysoké profesionální know-how těchto firem jak v obchodní, tak v HR oblasti. Gillette a P&G měly, podle slov CEO A.G.Lafleye z roku 2005 podobné kultury, vzájemně se doplňující silné stránky při rozvoji značek, inovace, tržní sílu, schopnost uvádět novinky a změny do praxe – jednoduše u nich existoval strategický soulad. A také dokázali těžit z toho, že šlo o dvě americké firmy, neexistoval problém v náhledu na problémy díky rozdílnému kulturnímu vnímání.

Nyní bude zajímavé sledovat výsledek nedávné akvizice firmy PepsiCo v hodnotě 3.8 miliard $, kdy Američané koupili většinový balík ruské firmy Wimm-Bill-Dann, která produkuje mléčné výrobky a džusy. Zajistili si tím nejen vedoucí pozici v Rusku, ale zároveň i posílili v regionu Východní Evropy a Centrální Asie. Jak však zvládnou rozdíly dvou kultur? Jak sladí americký přímý a transparentní, kvartálně finančně řízení PepsiCo model s ruským hierarchickým řízením postaveným na vztahy se státními orgány?

Hodnota i objem fůzí a akvizic je v době krize na minimu, nicméně úspěšné firmy pokračují v hledání svých akvizičních cílů. CEO firmy Procter&Gamble Bob McDonald během své zářijové návštěvy Rumunska prohlásil, že by se nebránil akvizici firmy Beiersdorf, pokud by cena byla zajímavá (tržní kapitalizace firmy Beiersdorf je odhadována na 14.7 – 15.3 miliard $ ). Apple Steve Jobse učinil oficiální prohlášení v říjnu letošního roku, že má k dispozici 51 miliard $ na akvizice jiné firmy. Protože známe Steva, jeho mistrné PR a promyšlené vzbuzování zájmu veřejnosti, dá se očekávat, že v blízké budoucnosti budeme vědět více.

Úspěšné silné firmy chápou, že pokud chtějí udržet dlouhodobý růst, organický růst jim k tomu nestačí. Pokud chtějí rozvíjet své kompetence a dále posilovat svou konkurenční výhodu – např. v technologiích, pokud chtějí expandovat geograficky nebo jen vytěžit z úspory nákladů díky synergiím, nepřestanou sledovat své akviziční cíle. Jestli jejich strategie bude úspěšná nebo ne, však rozhodne v konečném důsledku lidský faktor. Teprve pak budou moci dosáhnout očekávaného efektu 2+2=5.

***
Svoboda projevu

Naučili jste se vyjadřovat své názory díky vaším životním zkušenostem? Nebo jste se již narodili s talentem vyjadřovat se vždy a za všech okolností? Buďte k sobě upřímní, jste připraveni veřejně obhájit své postoje? V konečném důsledku mohou být tyto otázky zodpovězeny jen akcí. Vaší akcí. Buď se spontánně rozhodnete, že to uděláte anebo ne.

Toto dilema jsme řešili v České republice před 21 lety. Máme jít otevřeně vyjádřit své postoje na Albertov, v pátek 17. Listopadu 1989 a týden na to každý den na Václavské náměstí, když obrněné transportéry obklopovaly davy, policie mlátila lidi a filmovala každého, aby měla důkazy pro případné následné postihy? Když půjdeme, jaké riziko to bude znamenat pro nás a pro naše rodiny? Jsme připraveni obhájit svou pravdu za každou cenu? Nikdo přeci nevěděl, jaká bude odezva ozbrojených sil, tajné policie či komunistických politiků. Mnoho našich rodičů přece již tvrdě zaplatilo za svou účast na Pražském jaru 1968, 21 let před tím. Věděli jsme ale, že máme silnou vůli, holé ruce, zapálené svíčky jako symbol nevinnosti a klíče na zvonění. Už bylo dost komunistického režimu.

Naše mladická nezkušenost a silná touha změnit věci k lepšímu nám dávala odvahu účastnit se demonstrací a konečně po dlouhé době vyjádřit svůj názor. Svobodně. Po mnoha letech útlaku a nemožnosti se projevit bez následného potrestání. Třeba jen nevinné zpívání lidových písní skupinkou studentů večer na ulici skončilo výslechem na policejní stanici a výstrahou vyhození z vysoké školy, pokud se to bude opakovat. Pouze nevinné otázky při hodinách dějepisu mohly způsobit velké problémy, jak jsem se sama přesvědčila.

Mnoho učitelů bylo pyšných na to, že jsou loajální komunistické straně. Přesto se i mezi nimi objevili skrytí hrdinové. Jako třeba jeden asistent, který učil předmět Vědecký komunismus na Vysoké škole ekonomické. K mému velkému úžasu nás již ve středu, 15. listopadu, dva dny před vypuknutím Sametové revoluce, nabádal, abychom přišli všichni v pátek na Albertov se svíčkami. Rozloučil se s námi slovy …nashledanou a možná se už nikdy neuvidíme, Vědecký komunismus se snad už přestane vyučovat. Jistě věděl vice než my. Přestože mohl být za tento čin vyhozen ze školy, neváhal bojovat za dobrou věc. Chtěl ovlivnit co nejvíc z nás, tenkrát 21 letých studentů. Rázem se změnil z hlasatele komunistických ideí na lídra, který chtěl odčinit chybu, kterou udělal, když si vybral komunismus jako svůj stěžejní předmět. Pomohl nám probudit vnitřní hlas, který nám již dlouhou dobu říkal, že už toho bylo dost.

Vyjádřili jsme svou odvahu v ulicích Prahy, ale byla v nás jen malá dušička, když jsme se dozvěděli ze zakázaného rádia Hlas Ameriky, že jeden student byl zabit. Teprve o několik dní později jsme zjistili, že šlo o provokaci, která měla zmanipulovat masy. Ale náš hlas tím vším začal být hlasitější. Cítili jsme sílu vyššího poslání. Nesli jsme pochodeň vyšší myšlenky, pochodeň možnosti. Možnosti žít normální život. Možnosti bojovat za lepší svět i u nás v Československu.

Výsledek listopadových dní před 21 lety je znám všem. Máme demokracii se všemi jejími plusy a mínusy. Fakt, že se můžeme svobodně vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv již nemá takovou hodnotu. Lidé to berou jako samozřejmost a zaměřují se raději na jiné, především materiální věci.

Uběhlo mnoho roků a někteří Češi zapomněli, jak to tenkrát - v éře komunismu - opravdu vypadalo. Stěžují si na současný systém, mají pocit, že před tím to bylo o mnoho lepší. Vždyť všichni měli práci a všichni si byli rovni (není to sice pravda, ale komunisté to rádi a často zdůrazňovali). Tito lidé i doposud volí komunistickou stranu. K mé velké lítosti.

Přála bych si, aby svoboda projevu a projevy svobody byly i nadále hodnotou pro nás – České občany. Přeji si, aby každý dokázal docenit význam svobody, kterou jsme pomáhali budovat.

Přeji si, aby se lidé i nadále nebáli vyjadřovat své názory a chtěli měnit svět k lepšímu, i když to pro ně může mít negativní osobní důsledky. Protože pokud se o to nebudeme snažit, marníme svůj čas, který nám byl na tomto světě vyměřen.

P.S. Magická 21 ?

Fakt, že jsme tento blog napsala 21. listopadu a popisovala v něm události, které se staly před 21 lety, když mi bylo 21 let a můj otec zaznamenal v té době 21 let od své účasti na Pražském jaru, nebyl záměrem, ale jen shoda okolností, které jsem si následně všimla ...


 ***
Mezi dvěma zaměstnáními – stres nebo pohoda?                                                                 

Steve Jobs se v roce 1985 ptal sám sebe: “jak můžete být vyhozeni z firmy, kterou jste založili?”. Asi tak před rokem jsem se ptala i já: “Jak mohu být propuštěna z pozice CEO firmy, kterou jsem nastartovala zpět k růstu, když jsem přeplnila plánované výsledky, přestože byla ekonomická krize (růst obratu, zisku, hodnoty značek a podíl na trhu) a zároveň jsem získala nadprůměrnou motivaci všech 340 zaměstnanců?” Byl to velký šok poté, co jsem pár měsíců před tím získala oficiální ocenění a sbírala nejrůznější ceny – např. za 3. Nejlepšího zaměstnavatele v ČR, za nejlepší Inovaci nebo i za Objev roku a ocenění za jednu z nejvlivnějších žen v České republice.

Steve Jobs ve svém projevu na Stanfordské Universitě řekl, že vše pochopil až řadu let později, když se mu věci a události pospojovaly v jeden celek. Znovuzrodil se. Dnes je ikonou jen on. Když se řekne Apple, lidé na celém světě si okamžitě vybaví jen jeho jméno. Ti, kteří se ho za každou cenu chtěli zbavit, se sami profesionálně “pohřbili” zaživa.

V mém případě je ještě příliš brzy na takovéto prohlášení. Jsem ale šťastná, že si v pohodě užívám cestu, která se nečekaně přede mnou otevřela a která mě přivedla k novým výšinám.

První dny jsem byla v šoku. Myslela jsem, že už nikdy nebudu chtít pracovat. Vždyť přeci výsledky nemají smysl a úspěch se nepromíjí? Přemýšlela jsem o tom, že bych raději žila “obyčejný” život, jako řada mých vrstevníků. Doufala jsem, že by to mohlo být pro mě více naplňující. Můj milující otec měl však jiný názor: “Nemůžeš žít “obyčejný” život, protože ses pro něj nenarodila. Jsi vyjímečná, máš mimořádné nadání razit cestu kupředu pro sebe i pro ostatní. Musíš tyto své schopnosti uchopit a dále rozvíjet. Nesnaž se být obyčejná, když máš možnost ovlivnit svět.” Bylo zbytečné s ním diskutovat. Význam jeho slov jsem pochopila o pár týdnů později.

Život šel dál. Do svého života jsem si “přitáhla” spoustu zajímavých lidí. Zažila jsem řadu intenzivních nepopsatelných zážitků. Virtuálně jsem se seznámila s Anthony Robbinsem i s Rhondou Byrne. Byl to můj dlouholetý známý, Jirka Pavlíček, CEO úspěšné nadnárodní firmy, se kterým jsem se řadu let neviděla, který mě s nimi “seznámil”. Stejně tak záhadně jsem si do svého života “vpustila” i skvělého kouče, Radvana Bahbouha, který mi pomohl se “poprat” se smrtí mladší sestry. S mou bolestí, která provázela její pětiletý boj o život i s následnou smrtí téměř v přímém přenosu na málo známý a nevyléčitelný typ rakoviny. Začala jsem chápat zákony přírody, zákony tohoto vesmíru. Inspirovala jsem se chytrými knihami, ale i řadou vysoce postavených osobností české kultury a politiky, od kapitánů českého průmyslu i podnikatelského prostředí. Začala jsem se cítit opět vnitřně vyrovnaná a spokojená. Každý den jsem si užívala pocit štěstí za intenzivní speciální okamžiky. Na golfu, který od té doby hraji, jsem začala cítit a projevovat - k velkému překvapení ostatních - obrovské štěstí za každý Par.

Někteří lidé v mém okolí jsou podezřívaví, protože se má pozitivní energie neslučuje s jejich zažitými předsudky. Lidé bez práce se přeci musí cítit mizerně a propadat depresím. Má cesta jim nějak nejde na rozum. Někteří z nich neváhají položit zvídavou otázku: “Jak můžeš být tak šťastná, když nepracuješ, ty – známá workoholička?”

Nyní jsem teprve na začátku hledání částí puzzle svého osudu, jednotlivé body se ještě musí pospojovat. Zachovala jsem si však chladnou hlavu a rozhodla jsem se. Buď budu brát tuto svoji nenadálou situaci jako profesní pohřeb nebo to vše vezmu jako příležitost se konečně věnovat věcem, které pro mě mají smysl. Díky krizi je nabídka vysokých postů generálních ředitelů omezená, ale to mě nemůže zastavit, abych nepracovala z domova na plný úvazek jako konzultantka strategií, jako řečnice či autorka článků. Mohu zlepšovat status quo, zapojovat se a posouvat věci kupředu, i bez věhlasného titulu.

Cesta předem mnou je pro mě velkou neznámou. Stále se snažím pochopit, jak mohu získat vliv na tento svět ve větším měřítku. Ale jsem vnitřně šťastná a vyrovnaná. Cítím se opět sama sebou. Mohu se smát a zdrojem mého smíchu jsou třeba jen drobné věci v životě. Dávám ještě hlubší význam pozdravu, který jsem řadu let posílala všem obchodním partnerům, kolegům i známým: “Užijte si dneška. Mějte se moc fajn!”

Pohoda a radost čeká na každého. Za všech okolností. Je jen na vás, jestli život a své štěstí uchopíte pevně do svých rukou.

 “Vaším smyslem života je to, co sami vyřknete. Vaše (životní) poslání je takové, které si sami určíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte, a nikdo jej nebude soudit – teď ani nikdy jindy.” Neale Donald Walsch.

 “Vaše vnitřní štěstí je zdrojem vašeho úspěchu.” Dr. John Hagelin PhD

***

Síla dodrženého slibu

Sliby se mají plnit - nejen o vánocích. Největší výzvou vždy bývá dodržení slibu, který jsme dali sami sobě. Dobrovolně. Z těch nejčistších pohnutek. Zlepšení kondičky, zlepšení vztahů s ostatními nebo zlepšení toho, jak přispíváme společnosti. Ať již mladým lidem, kteří si zaslouží podporu v osobním rozvoji, či všem, kteří neměli takové štěstí jako my.

Při cestě k naplnění slibů musíme převzít osobní iniciativu, abychom překonávali překážky, které se na cestě dávání objeví. Musíme se poprat s vlastní pohodlností či s váháním se více angažovat. Měli bychom si být jisti, že dostojíme svému slovu. Za každou cenu. Jedině pak se budeme moci podívat do zrcadla a cítit úlevu z dobře vykonané práce.

Americký guru v koučingu Anthony Robbins (50) žil jako mladistvý určitou dobu v bídě. Když jejich rodinu navštívil cizí člověk a přinesl jim jídlo a dárky u příležitosti svátku Díkůvzdání, Anthony přísahal, že až jednou bude uspěšný, podělí se o část svého jmění s ostatními. Anthony svému slibu dostál a organizuje pomoc pro ty, kteří ji potřebují, nejen o Dni díkůvzdání.

Známý filantrop a zakladatel vlastní charitativní nadace Bill Gates (55) se před několika lety zapojil do celosvětové iniciativy “Konec bídy do roku 2015”. Bill Gates si uvědomil, že pokud chce tento ambiciózní cíl pomoci naplnit, musí udělat něco převratného. Proto spolu s manželkou Melindou a s přítelem Warenem Buffetem (80) nastartovali nevídanou věc. Vyzvali ty nejbohatší světové miliardáře na světě, aby dali aspoň polovinu svého majetku na charitu, buď ještě za svého života nebo hned po své smrti. Sami šli příkladem. Tento typ vůdcovství je revoluční a neslýchaný. Fakt, že to Bill Gates myslí vážně a není to jen jeho osobní PR, fakt, že druhý nejbohatší člověk na světě je připraven dělit se o majetek s druhými, aby pomohl bojovat proti AIDS, tuberkolóze, neštovicím a aby omezoval hladovění lidí v rozvojovém světě, vytváří velký společenský poprask. Dostál svému slovu. Pochopil důvod, proč mu bylo umožněno, aby jako lídr řídil Microsoft, či aby jako č.1 mezi nejbohatšími vládl světu bohatých. Protože o to více teď může dávat zpět.

Nemusíme dávat tolik co oni (Bill Gates 30+milliard USD již na charitu se svou ženou věnoval, Waren Buffet hodlá dát po své smrti 44 mld. USD - tedy 99% svého jmění). Nemusíme čekat, až nám bude padesát a vice. Někdy stačí jen to, že svůj drahocenný čas věnujeme na dobrou věc, nebo když se podělíme o malou část svého příjmu. NYNÍ. Okamžitě.

Různí lidé žijí různé životy. Dávají různé sliby. Mají různé možnosti. Ale pouze skuteční lídři po sobě zanechávají hodnoty, o které se dělí s ostaními. Neváhají ukázat své odhodlání a svou připravenost dávat zpět společnosti, lidem kolem sebe i své rodině. Nezapomněli na své kořeny. Pochopili, že tím, že dávají ostatním, dávají nejvíce sami sobě. Získají tak osobní uspokojení, že podpořili správnou věc. A tím se stávají v mžiku ještě více bohatými. Cyklus se uzavírá.

Jaký slib jste si dali Vy? Teď hned nebo pro Nový rok?

***
Je otevřenost, a tudíž i zranitelnost u top manažerů žádoucí?

Čím více jsme úspěšnější, tím více jsme zranitelnější. Jsme tzv. „nahoře“, a proto tam na nás i více fouká. Zažíváme euforii, když s ostatními sdílíme své úspěchy, ale co to s námi udělá, když přijdou neúspěchy? Jsme připraveni na kritiku? Jsme schopni se problémům postavit čelem a s jistotou jednat rozhodně i v situaci, kdy ostatní otálejí a obávají se cokoliv udělat?

Být zranitelný znamená neschovávat se, překonávat své pochyby a obavy, jít mimo svou zónu komfortu. Otevřít se ostatním. Tím, že jsme autentičtí, jednoduše komunikujeme s ostatními. Ti pak snadněji chápou důležitost výzev i nutné pracovní nasazení pro jejich zdolání. Nacházíme společnou řeč, a tak se věci rychleji hýbají kupředu. Naše vůdčí otevřenost inspiruje ostatní a pomáhá jim na cestě osobního rozvoje. Otevřenost ukazuje lidskou podstatu každého lídra. Nabíjí zaměstnance energií, oni pak na oplátku dávají firmě i doma více, než se od nich očekává.

Pokud jsou lídři lidští a zranitelní, zaměstnanci se s nimi lehce identifikují. Úspěch jim pak připadá více na dosah, probouzejí v sobě potenciál pro vedení ostatních. Nebojte se proto, že vás ostatní budou vidět jako zranitelného. Ukažtem jim, že jste člověk na svém místě, skutečná osobnost, a poznáte, že se firemní kultura začíná měnit. Najednou lidé přestanou mít pocit, že musí každou chybu utajit, že si musí chránit své území a nenechat do něj nikoho proniknout. Kultura firmy se otevře odlišnostem, chybám i příležitostem. Lidé se přestanou bát žádat druhé o pomoc – dostatečně včas na to, aby nepohřbili sebe, vás nebo tu vaši firmu. Místo chyb se začnou hledat možnosti, jak problémy efektivně řešit.

Pokud mají zaměstnanci neotřesitelný pocit, že jsou záměry jejich šéfa odůvodněné a čisté, bez postranní politické agendy, necítí potřebu si stavět zeď a chránit se v jeho blízkosti. Jejich pocit důvěry se prohlubuje. Cítí se v bezpečí, protože jejich vlastní zranitelnost nebude použita proti nim, v žádném případě.

Někdy panují u šéfů obavy z toho, že když se odhalí a umožní, aby byly vidět nejen jejich přednosti, ale i slabé stránky a nejistoty, že je nikdo nebude brát vážně. Nikdo nechce být za slabocha. Avšak zranitelnost a slabost jsou dvě zcela odlišné věci. Slabí lidé se vyhýbají konfliktům a problémům, nejsou efektivní při jejich řešení, nikoho neinspirují. Slabí lídři řídí ostatní zpovzdálí, používají fámy a pomluvy, vyvolávají pocit strachu a nejistoty. To se zranitelností nemá vůbec nic společného. Přístupný šéf naopak může být extrémně příjemný člověk, který si svou vstřícnost k ostatním nestaví do cesty, pokud potřebuje udělat tvrdé rozhodnutí a trvat na zodpovědnosti každého jednotlivce. Ví totiž, že někdy musí být tvrdší než druzí.

První test otevřenosti přichází, když zažijeme první neúspěch. Jsme opravdu schopni za jakýchkoliv podmínek vystoupit ze své zóny komfortu, zůstat autentičtí a důvěřující ostatním? Umíme si přiznat, že akceptace toho, jací jsme, se vším všudy, vede k osobnímu růstu a k úspěchu?

Lídři s vůlí posouvat věci kupředu v sobě umí nalézt sílu a připustit svou zranitelnost. Bohatě se jim to vyplácí, neboť jim okolí důvěřuje. Inspirují výkonnost a úspěchy!

Howard Schultz, CEO Starbucks, pro časopis Fortune: “Nejtěžší věcí každého lídra je ukázat svou zranitelnost. Má to co do činění s důvěrou. Pokud lídr ukáže svou přístupnost a citlivost a dá tím lidi dohromady, tým vyhrává.” 

P.S.  Příští blog: “Mezi dvěma zaměstnáními – Stres nebo Pohoda?“

***


“Umíte se postavit čelem sabotáži na značku s vaším jménem?“

Určitě se Vám to ve vaší kariéře stalo aspoň jedenkrát.  Někdo chtěl vaši pozici nebo neunesl vaše úspěchy. Nedalo mu to a začal vás vědomě veřejně poškozovat. Na vaši reputaci zaútočil váš kolega, podřízený nebo šéf.

Zpočátku se mohlo zdát, že proti vám skrytý nepřítel vůbec nic nemá. Vše mohlo začít jen jeho “nevinnými”  jedovatými poznámkami k vašim kolegům nebo nadřízeným, “Nevím, jestli je to pravda, ale slyšel jsem, že … (doplňte své jméno) udělal  to a to…”. Nebo “Myslím si, že firmě už nic nepřináší. Nechápu, proč ho ve firmě vůbec ještě drží.”

Tito “nevinní” žralokové rádi sabotují kariéru ostatních lidí, protože jsou sami sebou nejistí. Neumějí vést konkurenční boj poctivě na profesionální úrovni. Většina z nich si udělala ze sabotáží ostatních svůj osobní program.  Vždyť v minulosti postoupili v kariéře jen tímto způsobem. Dodávat výsledky a tvrdě pracovat to však neumí. Raději si špiní ruce a “mydlí schody”. Mají “chronický problém”.  Snad proto,že jim to v minulosti procházelo, nehodlají na svém chování nic měnit.

Připadá vám to povědomé? Depresivní? Pokud jste cílem útoku “žraloka”, nebojte se. Vždy existuje řešení. Nenechte se jím mentálně srazit na kolena. Nebuďte ale ani paranoidní, ani naivní. Naučte se chránit sami sebe.

1. Používejte silné stránky své vlastní značky

Nejlepší obranou proti sabotáži je síla vaší osobní značky. Zůstejte věrni charakteru a hodnotám své značky. Buďte si vědomi, co se kolem vás děje, ale neúčastněte se aktivně boje.

2  Zůstaňte pozitivně naladěni

Přeneste se mentálně do svého pozitivního virtuálního světa – zcela z dosahu vlivu sabotéra. Ve vašem jen a jen osobním prostoru vás totiž nikdo nemůže zranit. Zachovejte si své nadšení pro práci a snažte se ze sebe vydat to nejlepší. Nemluvte veřejně negativně o svém “žralokovi”.  Bralo by vám to energii. Držte se raději svého nadšení a etických standardů.

3. Věřte ve své možnosti

Konkurence může být brutální. Musíte se vyvarovat toho, abyste o sobě začali pochybovat, jinak to někdo použije proti vám. Raději přemýšlejte o svém životě jako o moři plném příležitostí, které čekají jen na to, až je začnete využívat. Možná, že nezůstanete v té samé firmě, ale dostanete příležitost se posílit a zazářit při daleko větší úkolu. Uvěřte tomu!

4. Vytvořte si a chraňte si své hranice

Eliminujte ty “přátele” a kolegy, kterým vaše úspěchy vadí a jsou z nich přímo zděšeni. Osobní hranice jsou důležité pro to, abyste se nenechali emočně vysávat okolím. Abyste si udrželi svou pozitivní energii a určitý odstup od toho, co se okolo vás děje.

5. Zaktivujte svou podpůrnou síť

Pokud jste z dané situace v depresi, je dobré si najít opěrný bod, který vás bude pozitivně dobíjet. Může to být váš kouč, vaši přátelé, manžel/ka či děti, vaše koníčky či jen pobyt v přírodě. Nezáleží na tom, co si vyberete. Důležité je, aby vás tento opěrný bod dokázal, když se dostanete emočně na své dno, dostat zpět do rovnováhy a zpět k vašemu “já”. Časem poznáte, že pokaždé, když se vrácíte ze svého “dna” na vrchol, vyjdete nabití energií a zbaveni stresu. Dodáte své značce větší sílu, ujistíte se o svých hodnotách.

6. Aplikujte techniky krizové komunikace značky

Pokud se dostanete do situace, která se úplně vymkne vaší kontrole, neschovávejte se do ústraní. Postavte se problému čelem. Přímočará, klidná a věcná komunikace je často nejvhodnější řešení, když je (vaše) značka v krizi.

7. Nepřestávejte se posouvat ke svému cíli, opřete se o propracovanou strategii vlastní značky

Neodsouvejte svůj život a kariéru na později jen proto, že na vaši značku někdo útočí. Mějte svůj cíl pořád na paměti a pokračujte v cestě k jeho naplnění. Vezmětě osud do svých rukou. Připravte si pro svou vlastní značku strategii, která bude odrážet vaše pravé já. Zaměřte se na to, co děláte rádi. Sledujte své dlouhodobé cíle. Neváhejte změnit sebe, udělat svou značku atraktivnější, znovuzrodit se. Změnit negativní situaci na pozitivní. Lidé si toho všimnou.

“Žraloci”, aneb lidé, kteří rádi “mažou schody”, nakonec ztratí vlastní půdu pod nohama.  Nejvíce poškodí sami sebe, svou značku. Protože okolí dobře vnímá, že nemohli ustát, když byl někdo lepší než oni. Proto dostanou nálepku “nejistý, nespolehlivý a potencionálně nebezpečný”. Lidé si v jejich přítomnosti budou neustále “hlídat záda”, budou velmi opatrní a ne příliš nápomocní. To urychlí pád žraloků z výsluní. Když ne hned, tak zajisté v budoucnosti.

Cesta k úspěchu je většinou trnitá. Komerční svět je neúprosný. Neetické konkurenční boje jsou na denním pořádku. Přemýšlejte dvakrát, než se do nich zapojíte. Mohlo by to mít negativní dopad na vaši osobní značku. Je daleko chytřejší si zachovat své já a své ideály. A raději se zaměřit na to, jak svou osobní značku posílit, pozitivně zviditelnit a učinit co nejvíce atraktivní – pro nové a ještě lepší výzvy v kariérním postupu.

P.S. Příště blog k tématu "Otevřenost a určitá zranitelnost šéfa je jeho konkurenční výhodou."
P.S. Pokud máte zájem si posílit svou vlastní značku a úspěšně odvracet útoky žraloků ve vašem okolí, neváhejte se na mě obrátit.


***

Jste pro ostatní přitažlivou a prémiovou značkou?
  

Co si lidé myslí a co cítí, když vás vidí? Jaká slova jim přijdou na mysl? Buďte k sobě upřímní. Jste schopni to vůbec odhadnout? Rozumíte té značce jménem VY? Využili jste v minulosti možnost ve vyvíjejícím se profesním I společenském prostředí se znovuzrodit a udělat svou vlastní značku přitažlivější ?

Úspěšní a charismatičtí lidé chápou hodnotu své značky.  Vyvolávají v nás silné emoce. Víme, co od nich můžeme očekávat, i proto si je lehce pamatujeme. Vybudovali totiž sami sebe na základě hodnot, které postupně upevňovali na základě svých životních zkušeností. Objevili, jaké oblasti nejvíce rezonují s jejich vnitřním světem. Váží si svého přirozeného talentu, maximálně jej rozvinuli a staví na něm. Uplatňují pravidla budování značek pro svou vlastní potřebu.

Úspěšní lidé chápou, že když si povědomí o své značce nevybudují sami, někdo jiný to udělá za ně. Někdo jiný jim dá nálepku, která se jim vůbec nebude líbit. Proto jsou aktivní a berou osud do svých rukou. Autenticita, srozumitelnost, zásadovost a odlišení od ostatních jsou hlavní vlastnosti pro dosažení kariéry a společenského úspěchu. Stejně tak, jako důvěryhodné značky získávají nebo ztrácejí přízeň svých zákazníků, můžeme očekávat to samé pro značku jménem “Já”.  Veřejnost nás pozoruje a hodnotí: naše dovednosti, talenty, slova, činy i náš styl. Snaží se vytvořit si souvislosti mezi naším chováním a mezi naším reálným já. Jen vyjímečně je v zájmu značky, aby o sobě naprosto vše řekla. Někdy naopak určité tajemno může zájem o naši značku zvýšit.

Avšak silně se nevyplácí záměrně lidi podvádět a klamat. Jak jsme byli svědky u některých žen-političek během posledních voleb. “Prodali” své pohledné tváře, aby se následně stáhli do ústraní a předali významné posty mužům, kteří za nimi ve skutečnosti stáli. Toto si mohou dovolit jen jednou.

Firemní či politické prostředí můžeme přirovnat k talentové šou. Nikdy se nám dlouhodobě nevyplatí obecenstvo podvádět. Nemůžeme jen tak provokovat lidi, abychom vyvolali jejich reakci. Tedy můžeme, ale pak se nesmíme divit, že dostaneme nálepku – “Nespolehlivý”. Dvakrát si to promyslete, než se v práci rozhodnete hrát si na špatného či na oběť. Jaký dopad to bude mít na vaši budoucnost?

Proces budování značky jménem “Já” nikdy nekončí. Vždy je šance ovlivnit, jak nás lidé vnímají a pracovat na přeměně vlastní značky tak, aby odpovídala našemu opravdovému “Já”. Musíte si ale neustále klást dvě zásadní otázky: Jste schopni se svou značkou oslovit svou cílovou skupinu, její očekávání? A je to v souladu s tím, jaký dojem chcete o sobě vzbudit? Čím vice jsou v souladu odpovědi na tyto dvě otázky, tím má vaše značka větší sílu.

Protože není nic pozitivnějšího, než když si vaše značka dokáže přitáhnout přesně ty příležitosti, které potřebuje. Když dokáže inspirovat ostatní díky své integritě. Když se dokáže odlišit v jakémkoliv oboru či směru, který jste si vybrali. Když k sobě přitahujete ostatní a ti s vámi velmi rádi tráví pro ně drahocený čas.

Ještě jsem Vás nepřesvědčila o tom, že je potřeba si  vybudovat silnou vlastní značku? Pak už zbývá jen jeden argument: Velké značky = Velké peníze!

P.S. Příští týden pokračujeme J:

            “Jak se zachovat, když naši značku “Já” někdo sabotuje?                          

P.S: Pokud cítíte potřebu zvýšit hodnotu své značky, neváhejte se prosím na mě obrátit.

***Poslední kroky jsou pro úspěch rozhodující…

Určitě jste to viděli kolem sebe mnohokrát – ať již během voleb nebo ve firmách. Určití jedinci se už už viděli jako samozvaní vítězové pro povýšení ještě dříve, než vůbec bylo výběrové řízení skončeno. Svým stoupencům předem naslibovali podíl na moci, jen aby je podporovali. A protože si mysleli, že mají vyhráno, odhodili přetvářku a začali se chovat svým typicky arogantním způsobem. Přecenili význam svého předchozího úspěchu i  svůj vliv na okolí. Chtěli vidět věci a situace tak, jak by měly podle nich vypadat, ne jaké doopravdy byly.

Čím více si byli jistí sami sebou, o to více pro ně bylo šokující probuzení do reality prohry. Cítili se jako oběti spiknutí. Jako by vše bylo neférové. Proč se to musí stát zrovna jim, když už žili svůj sen dobyvatele.

Život totiž ve skutečnost není o férovosti nebo správnosti, či o dosahování cílů. Jde o naši vytrvalost a  o zvládnutí těžkých situací na cestě vzhůru - jejich důležitost pro náš rozvoj většinou pochopíme až s odstupem. Jde o dobrodružství a radost na cestě ke smysluplnnému cíli, kterého bychom měli dosáhnout na základě hodnot a naší autentičnosti.

Vydáváme se na hrbolatou cestu plnou zatáček. Po úvodním úspěchu většinou přichází drobné prohry. Život nás testuje. Nejen jestli jsme připraveni růst, ale jestli jsou naše záměry, přání a odvaha opravdové. A jestli jsme se poučili z předchozích chyb a úspěchů. Rozhodující moment přichází těsně před naplněním snu. Život nás chce donutit, abychom si dali opakovací lekci ze všeho, co jsme se doposud naučili. Abychom vše více pochopili.

Řada lidí to právě během té nejtěžší zkoušky vzdá. Hned po prvních náznacích prohry. Zahořknou a jsou skeptičtí ke všemu. Už nechtějí dávat svou energii do naplnění svých snů. Bojí se dalších překážek. Bojí se dalších proher. Bojí se, že ztratí vše, co až doteď vybudovali. Mohou mít sníženou sebedůvěru. Nebo si nejsou jisti, zda si vůbec úspěch zaslouží. Strach z utrpení je pro ně obvykle horší, než to utrpení samo.

Neexistuje naplnění velkých snů bez toho, aby jim předcházela cesta očekávání, radosti i slz. Vše mistrovsky zvládané s odvahou do poslední chvíle.

Nebojte se žádat od života více. Na konci té dlouhé a namáhavé cesty za úspěchem čeká bonus. Budete mnohem bohatší, protože jste po cestě objevili spoustu nových oblastí. Věcí, o kterých se jiným ani nezdá anebo je ani nemají odvahu zažít.

P.Coelho: “Nezapomeň, že tvé srdce je tam, kde je tvůj sen. A že tvůj sen se musí uskutečnit, aby všechno to, co jsi cestou objevil, mohlo mít smysl. “

***
Ty těžké začátky…

Pouštět se do úplně nových věcí je tak lehké, když jsme ještě děti.  Objevujeme nová dobrodružství života,  donekonečna opakujeme základní pohyby. Třeba když se učíme chodit či psát. Jsme zaměřeni jen na sebe, plní touhy to dokázat, plní intuice a tvořivosti. Šťastně se usmíváme na svět, i když se nám zrovna třeba něco nepovede.

Jak pomalu ale jistě stárneme, tak se nám nové začátky začínají zdát příliš složité. Děláme si vše komplikovanější. Dáváme si náročné cíle, definujeme si strategie pro vítězství. Přemýšlíme, jak si věci usnadnit a jak vše zvládnout pokud možná co nejrychleji a s nejmenším úsilím. Máme na to obvykle svůj plán a pak tlačíme takzvaně na pilu. Ačkoliv tento postup může být užitečný v práci, v reálném životě u nových začátků není obvykle ten nejvhodnější.

Vezměte si například golf. S golfem převážně začínáme jako dospělí. Golf je typickou hrou našeho vědomí. Pokud se ho chceme naučit, „silové tlačení na pilu“ nám moc nepomůže. Golfový úspěch je spíše o stavu našeho vědomí, než o mechanickém švihu. Čím více jsme v rovnováze sami se sebou, tím lépe hrajeme. Samozřejmě musíme mít cíl, kterého chceme dosáhnout, ale zbytek musíme nechat na našem relaxovaném těle, které je schopno samo ten švih co nejoptimálněji zvládnout.

Na cestě k úspěchu neexistují zkratky. Můžeme se narodit s přirozeným talentem. Ale dovednost si teprve musíme rozvinout. Neustálým cvičením. Neustálým zvládáním proher a neúspěchů. A když už se nám zdá nemožné,  že cíl jednou dosáhneme, jsme obvykle již jen pár milimetrů od úspěchu. Milimetrů? Protože právě milimetrový sklon golfové hole může rozhodnout o přesnosti zásahu.

Nikdy bychom to ale neměli vzdávat. Musíme jít za každou cenu dál. Najít ten svůj „švih“. Připomenout si tu dětskou nevinnost a štěstí z dobrodružství učení se nových věcí. Neexistuje žádná negativní zkušenost, jen příležitost růst a objevit v sobě umění sebekontroly. Příležitost objevit sama sebe.

Pokud máme odvahu vykročit do světa a začít ponovu, máme tím i možnost posílit se a objevit hlubší význam svého bytí. Dostali jsme příležitost posunout v životě své hranice.

***
Protože vždy máme na výběr...

V životě zažíváme období, kdy jsme na vrcholu štěstí, máme pocit, že nám patří svět. Sbíráme ocenění za naše pracovní úspěchy, vyhráváme ve sportu, vášnivě milujeme, nebo si jen prostě užíváme čas s dětmi  a přáteli. Usmíváme se na všechny strany a oslavujeme, že jsme na světě.

Ale protože vše na tomto světě chce být v rovnováze, přirozeně se tato šťastná fáze i nám přeměňuje v období , kdy se musíme potýkat s problémy – anebo ještě lépe v anglosaském světě vyjádřené - s výzvami.  Podle Murphyho zákonů jich stejně přijde hned několik najednou.  Ocitáme se na křižovatkách.

                Období, kdy jsme dole, může být příležitostí, abychom znovuobjevili sami sebe. Někteří z nás musí najít sami sebe, svůj vnitřní klid a harmonii, podle vlastního receptu. Ostatní mají to štěstí, že jim někdo pomůže, třeba jako Judahovi ve filmu Legenda o slavném návrahu  (The Legend of Bagger Vance) tajemný nosič golfových holí. Byl to právě on, kdo přiměl Judaha, aby se vrátil ke golfu. Byl to on, kdo zabránil Judahovi při golfovém turnaji vzdát se.

Bagger Vance byl jedinečný kouč. “Život…. Nedá se vyhrát. Jenom hrát. Vždy máme na výběr. Můžeme skončit. Anebo můžeme začít. Jít kupředu. Tam, co jsme vždycky byli. “

Málokdy jsme sami. Musime se rozhlížet kolem sebe a nebránit se pomoci přátel či rodiny, nebo dokonce od neznámých lidí. Ale musíme jít dál. Vyjít ze stínu. Vybrat si cestu. Dát do ní vše. NYNÍ. Další šťastná životní fáze, už na nás nejspíše čeká. Na nejnečekanějších místech…a v nejnepředstavitelnější dobu.

Všichni ti, co v životě něco dokázali, měli jedno společné. Nikdy to nevzdali. Nikdy se nezastavili na své cestě životem. Proto dokázali změnit svět k lepšímu!

***

Jak získat maximum v životě i práci?

Ještě nedávno bylo OK pro jednotlivce definovat svou hodnotu místem na hierarchickém žebříčku. Ale protože současné hierarchie jsou obrovské a nepřehledné, těmto jedincům se najednou zhroutil svět, cítí se ztraceni. Autor bestseleru Legenda o slavném návratu (“The Legend of Bagger Vance”) - Steven Pressfield - ve své knize “The War of Art” naznačil, že nám již není pomoci, neboť jsme vstoupili do epochy masové komunikace, společnosti mas. Jedinou možností, jak definovat sám sebe, je prostřednictvím spojení s určitou vybranou oblastí, která je blízká našemu srdci a životnímu poslání. Teprve pak víme, kde stojíme a to nám poskytne pocit bezpečí. Svět opět bude mít smysl.

Jestliže ustrneme na hierarchickém uspořádání hodnot, stále ještě velmi populárním v dnešních firmách bez ohledu na jejich velikost, budeme se neustále poměřovat s ostatními. Budeme se za každou cenu snažit vyšplhat se v pomyslném společenském žebříčku nahoru a odčlenit se od mas pod námi. Hrozí nám ale, že své štěstí a úspěch budeme vždy hodnotit jen v porovnání s ostatními. V závislosti na jejich reakci na nás. Může se tak stát,že se budeme cítit uspokojeni, jen když dosáhneme vrcholových funkcí, a pokud o ně náhodou z jakýchkoliv důvodů přijdeme, bude nám mizerně. Může se nám zhroutit svět. Vše může vyvrcholit až v osobní krizi či v pocit ztráty vlastní osobnosti.

Pokud však začneme místo deprese cítit příležitost, že konečně dozrál čas odpoutat se od hierarchie a začít si definovat své místo pod sluncem, své spojení s naším “ideálním teritoriem”, dojdeme naplnění. Získáme jedinečnou možnost porozumět zákonům vesmíru a řídit se jimi.

Pokud jste na pochybách, jestli přemýšlíte v hierarchickém nebo v teritoriálním uspořádání, představte si, že jste na Zemi sami. Pak totiž hierarchická orientace přestává mít smysl. V takovém světě byste nemohli nikoho oslnit svým egem. Můžete jen a jen usilovat o své vlastní naplnění. Teritoriem Stevie Wondera je piano. Posilovna je doménou Arnolda Schwarzeneggera. A jaká je Vaše?

Najít si své teritorium, svou oblast pro opravdové naplnění, trvá více úsilí, než jen hrát hierarchickou šachovou hru. Teritorium může být nárokováno jedině prací. Teritorium nám dá zpět jen přesně to, co do něj vložíme. Naším posláním je dát ze sebe do zvolené oblasti maximální úsilí a lásku. Zpět se nám dostane dobrý pocit z toho, že jsme na světě.

Umělci se v teritoriální filosofii pohybují již od pradávna, čímž se odlišují od nás, manažerů. Jak dlouho však bude trvat, než se myšlenka přivlastnění si svého teritoria rozšíří do světa obchodu? Kdy se firmy a potažmo jejich značky zaměří na své vyšší poslání, na vymezení svého teritoria, místo aby se jen poměřovaly se svou konkurencí? Kdy už se ve firmách přehodnotí přístup k lidem a k umění vést je novým způsobem?

Jak Pressfield dobře poznamenal, naším úkolem v životě není přizpůsobit se obrazu nějakého ideálu, kterým bychom podle mínění druhých měli být. Naším úkolem je nalézt, kdo jsme a být doopravdy sami sebou. Musíme fungovat a přemýšlet teritoriálně. Dělat vše pro sebe a pro podstatu věci.  Musíme si dodávat odvahu a pozitivní nakopnutí. Dobře to vystihl J.W. Goethe: “Cokoliv můžeš udělat, o čemkoliv můžeš snít, neváhej a začni s tím. Neohroženost má v sobě svého génia, svou magičnost a sílu. Začni raději okamžitě!”

***
“Mohou se snažit vás umlčet, ale nikdo vám nemůže vzít váš úsměv…“

        …tedy pokud jim to sami nedovolíte, řekla Heda Čechová ve 13. komnatě. Popisovala svůj život moderátorské hvězdy v 50. A 60. letech a po roce 1968 zakázané osoby, poté, co vyjádřila svoje názory na komunismus a na normalizaci.

Úplně s ní souhlasím. Myslím si, že si hodnotu úsměvu především uvědomíme, když se nám věci nedaří. Musíme pak v sobě najít spoustu odvahy. A také víry v sebe. Integrita je pak důležitější než sláva a peníze.

Pokud si chceme vážit sami sebe, pak vzdání se svých principů, úplné přizpůsobení se věcem a lidem, se kterými nesouhlasíme, není správnou volbou.  Cesta je cíl, jak říká rčení. A právě na tom, jakou cestu si zvolíme, záleží nejvíce. I trnitá cesta “umlčeného” nám může kromě odříkání dát více osobního uspokojení. Může nás posílit. A paradoxně – k nevelké radosti těch, kteří byli příčinou – tato naše pozitivní reakce na bezpráví může přinést i nesmrtelnost.  Třeba jen proto, že se změní situace a podmínky. Tak jako v případě Hedy Čechové, když se komunismus rozložil a ona mohla opět zářit. Lidé si ji budou navždy pamatovat ne za to, co dokázala v době své slávy, ale za to, jak se postavila režimu a jak si zachovala svou hrdost a grácii, když byla umlčena.

Někdo se dostává pod tlak díky svým politickým názorům. Jiným se to může stát doma či v práci. Ať už je to jakkoliv, pokud se vydáte touto nelehkou cestou věrnosti svému já, cestou, která vás možná naplní vice než pokrytectví, nezapomeňte si představovat příklady lidí, kteří už si to prožili.


Já osobně jsem získala životní sílu z rodinných příkladů - dědeček zemřel ve 32 letech, sestra v 19. Dědeček se díky své odvaze a postoji k životu dostal do koncentračního tábora, kde zemřel v bolestech a bez pomoci na zápal plic, když odmítl jít do plynu. Sestře diagnostikovali nevyléčitelnou rakovinu ve 14 letech. Přesto a možná právě proto byla tou nejvíce pozitivní a nejusměvavější osobou na světě do konce svého života.

Nikdy se nezapomeňte usmívat. Úsměv je nakažlivý. Úsměv je chytlavý. Nedovolme ostatním, aby nám ho vzali J!

***
Dojatý kníže

Přišel jako host do jednoho klubu.

Zajímal mě jako člověk. Chtěla jsem se dozvědět, kdo je on , Karel Schvarzenberg (1937) a jaká byla jeho cesta životem. O tom ostatním, např. jaké jsou jeho politické záměry, se člověk stejně dozví z novin.  

Má otázka byla osobní. Chtěla jsem vědět, jaké hodnoty pro něj byly nejdůležitější při cestě životem, jakou roli hrálo to, že je šlechtic a co ho přivedlo až do nejvyšší politiky.

Rozpovídal se, byl upřímný, lidský. Ze svého šlechtického odkazu nejvíce kladl důraz na výchovu k ODVAZE. Odvaze jít za svým, odvaze bojovat proti nepřízni osudu, odvaze zůstat sám sebou.

Najednou jsem pochopila - ano, to jsem i já. Stejné věci jsem doma slýchávala od táty. Ano, těmito pravidly se také řídím. A jsem na sebe pyšná, že dědictví „modré krve“ mohu předávat dál. Řízením osudu jsem sice nezdědila majetek, ale „jen“ žebříček hodnot a poznání, že odvaha má smysl, pokud je vedena vyšším cílem. Vyšším posláním.  

Zeptala jsem se ještě knížete,  PROČ se vrátil do Čech. Dalo by se říci, že to byla jednoduchá a prostá otázka. Dávající křídla a možnost se předvést. Dostal nás všechny. Padesát účastníků setkání. Karel Schwarzenberg dal své slovo v roce 1948, když ho jako kluka vystěhovávali z Čech. Slíbil si tehdy, že se vrátí a že České republice jednou pomůže při cestě zpět ke svobodě. Najednou měl slzy v očích. Najednou byla atmosféra v místnosti noblesní, teplá, obdivná. Pozitivně nabíjející. Po tichu se rozhostil potlesk.

Své slovo kníže dodržel.

***

Pozitivní příklady zákaznického servisu existují I v Čechách, jen trvá déle je najít

Jeden odborný časopis nedávno zjišťoval, jaká je podle našeho názoru úroveň zákaznického servisu v České republice. Každý z účastníků dával příklady absurdních negativních situací z vlastního života. Všechny příběhy měly jedno společné. Totální vyčerpání a následná odevzdanost situaci. Příklady hovořily o tom, jak se některé firmy snaží ukázat převahu nad zákazníkem jen ze svých zištných důvodů.

Zdálo se, že všichni sdílíme ty same zkušenosti. Jen lidé hrající hlavní role se vyměnili. Musí tomu tak opravdu být?

Uvědomila jsem si, že mám i řadu pozitivních příkladů kolem sebe, ale že se o nich moc nemluví.  Jsou to neznámí hrdinové v oblasti služeb. Ještě nevymřeli.

Například moje kadeřnice – jednu neděli mi zavolala, jen aby mě dala vědět, že se dočetla o inzerátu na pozici ředitele. Nebo má zubařka. Nechtěla si nechat zaplatit za kontrolu chrupu a lehké čištění , i když není napojena na žádnou pojišťovnu. Prý až budu mít kazy, tak se vyrovnáme.  

Nebo správcová penzionu na Horské Kvildě na Šumavě. Nejen že nám radila, jaká zajímavá místa můžeme navštívit v okolí, ale připravovala nám i domácí večeře, což vůbec nebylo v popisu její práce. Vždy se na nás usmívala a vytvářela nám pocit domova.

Nedá mi, abych nezmínila jednu Češku. Pracuje v módním obchodě v Mnichově. Volala mi, že odchází na mateřskou dovolenou a že po dobu její nepřítomnosti můžeme volat její zástupkyni. Samozřejmě že pořád platí, že veškeré úpravy na zboží a následné dodání kurýrem do Prahy. Zdarma.

Tito lidé mají něco společného.  Mají větší zájem o vás, než o svůj zisk. Dávají vice ze sebe, o své vlastní vůli. Usmmívají se a žijí naplno v přítomnosti. Uspokojuje je pomáhat druhým. Dodržují sliby. Naslouchají a snaží se řešit problémy, ještě dříve, než vzniknou.   Můžete se na ně spolehnout. Když se s nimi rozloučíte, zůstane ve vás příjemný pocit a už se zase těšíte na příští setkání.

Vážím si jich. A myslím si, že si zaslouží větší zviditelnění. A mnoho, mnoho klonů….

***

Vlastní webové stránky jen za dva+1 týdny? Pod 500$? Jde to!

Po dvaceti letech strávených ve velkých korporacích jsem tomu sama nevěřila. Samozřejmě, že firmy mají kreativní agentury a profesionální webové designery. Samozřejmě, že firemní webové stránky jsou komplexnější a náročnější. Díky prostředníkům a díky řadě lidí zodpovědných za schvalování se pak ani nelze divit, že projekt nových webových stránek trvá měsíce, půl rok, rok. Tam a zpět putují komentáře ke změnám. Týdny ubíhají. To vše však odbouráte, když si nasadíte pomyslný klobouk kreativce, webového administrátora, tvůrce obsahu i konečného schvalovatele.


Potřebujete jen velmi dobrého kamaráda/kamarádku, kteří vám rádi pomohou a předají vám své technické know-how při používání nástrojů Yahoo! Small Business a Blogger. Zadruhé potřebujete takzvaného „přítele“, který kritizuje vaše stránky ještě před tím, než je viděl. A nakonec potřebujete svou detailní vizi, jak mají webové stránky vypadat, jaké mají mít poslání, co jimi chcete sdělovat své cílové skupině. Také přidejte svou velkou trpělivost a odhodlání ten pomyslný proces „tam a zpět“ s komentáři ke změnám a jejich implementací, s neustálou potřebou vše vylepšovat, zvládnout sami se sebou.


Měla jsem velké štěstí, že jsem ve své kamarádce náhodou našla i zkušeného tvůrce webových stránek. Stojí za to ji zmínit jménem, protože jí budu navždy vděčná, že mi pomohla. Jennifer Lyn King, americká zavedená autorka knih a blogů, fotografka a řečnice (http://www.jenniferlynking.com/). Přes svou osobní vytíženost si našla čas, aby se mnou strávila několik hodin a zasvětila mě do toho, jak si mohu stránky vytvářet sama. Jennifer je velmi inspirativní a pozitivní žena, proto mě asi ani tak nepřekvapila její odpověď, jak se jí mohu odvděčit: „Předej tu znalost dále.“ Díky Jennifer! Tento blog je mým prvním krokem.


Takzvaného „přítele“, který bude velmi kritický bez znalosti toho, jak vaše stránky vypadají, hledat nemusíte. Najde si vás sám. Chce si totiž zvýšit své sebevědomí a hlavně vám ty webové stránky a úspěch obecně vůbec nepřeje. Proč je tedy pro vás důležitý? Znásobí vaši motivaci. Daleko více si totiž uvědomíte svou touhu vlastnit webovky, mít je kvalitní a poutavé. Dáte do jejich tvorby ještě více své pozitivní energie, ještě více svého srdce a zesílíte urgenci je mít co nejdříve. Dovedete si představit, výraz tváře „přítele“, když ty stránky jsou hotové a úspěšné? 


Vize a poslání vašich stránek hraje nejdůležitější roli pro jejich úspěch. Ty si musíte ujasnit, ještě dříve, než začnete s jejich vytvářením. Musí existovat „něco“ vyššího, proč stránky chcete vytvářet, než jen informační záměr. Vize vám pomůže definovat strukturu stránek, určuje klíčová slova (která se pak objeví ve vyhledavači) a hlavně – tato vize a poslání vás odlišují od konkurence. Vytváří vaši značku. Určuje styl grafiky (tzv. ‚Look and feel“). Pokud nemáte předchozí marketingové zkušenosti, doporučila bych vám najít si někoho, kdo vám s vytvářením obsahu pomůže a vaše myšlenky jednoduše, avšak strukturovaně zformuluje. Webové stránky nemohou být jen technicky funkční, musí vypovídat o vás, o vaší značce, o vašich hodnotách.

A teď ta překvapující zpráva – vlastní webové stránky si můžete pořídit při minimální počáteční investici - jen za roční poplatek 120 USD včetně “.com” adresy. Náklady se mohou o trochu zvýšit např. o 25 USD ročně za 5 fotek ve vysokém rozlišení, pokud použijete databanku fotek http://www.shutterstock.com. A pokud budete chtít vlastní logo pro zvýšení prestiže a profesionálního vzhledu vašich stránek, připočtěte si ještě ca 250 USD+. Uvidíte, že se zvýší povědomí o vás i o vašem nově vznikajícím obchodním modelu. Potřebujete příklad? Podívejte se na http://www.janabudikova.com/.

Jste teď již připraveni si vytvořit vlastní stránky?

http://smallbusiness.yahoo.com/ pro web

https://www.blogger.com/ pro blog
http://www.shutterstock.com/ pro fotkyhttp://deewilcox.com/ resp. dee.wilcox@mac.com  pro logo

 

***
Učíme se od legend: Vytrvalost a nadšení přinášejí nesmrtelnost

Pan Jiří Suchý je českou legendou. Herec, skladatel, vlastník a spoluzakladel divadla Semafor v Praze. Mladý ve svém srdci, zralý věkem (79). Plný životní energie a vášně. Plný humoru. Bohatý na životní zkušenosti. Bohatý na profesní prohry v počátcích kariéry. Pan Suchý se rád o všem baví otevřeně, s naučenou jistotou, působí přirozeně dokonce i v umělém prostředí klubu.

Do posluchačů vtiskuje část svého já a zanechává za sebou příjemný pocit tepla. Jeho životní cesta se dá označit za upřímnou, cílevědomou a inspirativní. Jako mladý se strašně moc chtěl stát hercem, nehledě na to, že ho z několika divadel propustili pro nedostatek hereckého talentu. Působil stydlivě a defenzívně, ale nepřestával snít. Snít o tom, že vlastní divadlo. Že se stane slavným. Protože bude mít schopnost bavit masy lidí. I když to bylo v kontrastu s jeho dovednostmi v té době i v kontrastu s kritikou, kterou neustále slýchával od svých blízkých a přátel, od profesionálních kolegů a divadelních kritiků. Poslouchal, co říkají, ale stejně se svého snu nevzdával. Všem navzdory o to více dával veškerou pozitivní energii do svého snu. Po řadu let pocity zklamání a hanby převracel do pozitivna. Neustále na sobě pracoval. Věřil sobě, že to dokáže. Stal se silnějším. Daleko přesněji si definoval pro sebe své životní hodnoty a cíle. Jen se více ujistil, že jeho bitva stojí za to bojovat. A o několik let později, když měl trochu nostalgický den a už už to vše chtěl vzdát, v tu chvíli se jeho sen začal proměňovat ve skutečnost. SPRÁVNÁ A VELKÁ příležitost se objevila.

Legenda začala zářit. A nyní bude zářit navěky.